Deník GymNP na Novinářském fóru 2020

Deník GymNP přijal pozvání a zúčastnil se letošního Novinářského fóra. Konference pořádaná Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky probíhala 17. června v prostorách pražských Kasáren Karlín. Zastřešujícím tématem byla důvěryhodnost médií a dodržování základních standardů novinářské práce. Okamžiky zachytil a zevrubně popsal David Broul – absolvent našeho gymnázia. Přečtete si jeho reportáž pro Deník GymNP.

Nadšenci ošetřující bídný stav české profesionální žurnalistiky

Oprýskané zdi klasicistní budovy karlínských kasáren již několik měsíců zřetelně kontrastují s právě opravovaným Negrelliho viaduktem obklopujícím protější stranu ulice. Připomínají nejen letitost památky, ale i liknavost, s níž se ještě stále přistupuje k renovaci podobných komplexů. Zároveň ale vytvářejí atraktivní kulisu, která vyzývá k pořádání akcí všeho druhu, od promítání filmů přes světelné projekce po módní přehlídky, jež už dávno nelákají pouze kosmopolitní hipstery, ale i tzv. bílé límečky. Ve středu 17. června přivábilo oprýskané multifunkční centrum Kasárna Karlín žurnalisty. Novinářské fórum, otevřené pro širokou veřejnost od ranní deváté do podvečerní páté hodiny, si kladlo za cíl seznámit diváky se současnými trendy v novinářské profesi, s uměním atraktivního zpracování aktuálních témat, jež tzv. „hýbou společností“, ale i etickým rozsahem a úskalími práce žurnalisty. Nutno podotknout, že zúčastnění panelisté tak činili značně poutavě.

Slunečné počasí spíše lákalo na venkovní přednášku v prostorném dvoře kasáren, bohatě obloženém stoly, stolky, židlemi a lehátky. Konference byla nicméně živě streamována na sociální sítě, nikdo tak nechtěl složitě přesouvat techniku z vnitřního prostoru temného přízemního sálu; mnozí řečníci měli navíc připravenou powerpointovou prezentaci. K velké úlevě autora většina přítomných „novinářů a přátel novinářů“, jak diváky v průběhu konference příznačně nazval jeden z panelistů, vykompenzovali nutnost setrvat v místnosti odložením roušek a uvolněnou pohodovou atmosférou, logicky následující po sešněrovaném období šíření koronaviru. Pohodová atmosféra postupně strhla i přítomné hosty, kteří neváhali se bez rozpaků bavit s diváky, jedno jestli to byl slovutný Jindřich Šídlo nebo neméně známý Václav Moravec.

Účastníky úvodem ze záznamu přivítal korespondent BBC News pro střední Evropu Nick Thorpe. Promluvu rámovanou tématem novinářské etiky a zejména hledáním pravdy, kteréžto otázky se jako nit v různých podobách táhly celou konferencí, Thorpe prokládal jak příběhy kolegů novinářů například z války v Jugoslávii, tak svými vzpomínkami na práci v porevolučním Československu po boku Václava Havla. Jeden z moderátorů, Josef Šlerka, si neodpustil povzdech nad stávající situací, která znemožnila přímou účast zahraničního hosta, a rovnou zval na první panel pojednávající o roli Číny v českých médiích. Jeho čtyři řečníci a zejména jejich pořadí velmi potěšilo. Téma nepřeskakovalo mezi různými náhledy a nepotýkalo se s rozdílnými stupni obecnosti, ale řečník od řečníka přirozeně vyplývalo a jeho uchopení tak připomínalo strukturu dobrého žurnalistického nebo odborného článku. Sinolog Martin Hála publiku představil obecný úvod, když poreferoval o vývoji uchopení ČLR v českém mediálním prostředí, následně jeho kolegyně z projektu Sinopsis Anna Zádrapová divákům představila kontext a způsob zdejší novinářské práce s Čínou; Ivana Karásková poté představila zevrubnou analýzu konkrétního přístupu jednotlivých médií k Číně nejen v českém, ale celkově ve středoevropském prostředí. A konkrétní příklady žurnalistické práce nakonec s úspěchem představil Lukáš Valášek, který se v rámci redakce Aktuálně.cz proslavil rozkrytím kauz finančního dotování domnělé vědecké instituce na Karlově univerzitě skrz čínskou ambasádu či ovlivňování českého diskurzu vůči ČLR různými zájmovými skupinami. Z rozmluv a následné debaty vyplynulo, že si česká žurnalistika v oblasti analýzy průniku čínského zájmu nevede vůbec špatně a že značná část mediálního prostoru sleduje tyto zájmy s obavami. Zároveň ale lze poměrně dobře sledovat tendenční obrat médií k nekritickému obdivu ČLR v okamžiku převzetí jejich opce čínskou stranou a neschopnost českého práva poradit si se situací, kdy totalitní diktatura zkresluje svůj veřejný obraz v cizí zemi ve vlastní prospěch.

• 

• 

Panel s krásným českým názvem „storytelling“ se obecně věnoval umění poutavého zpracování příběhů lidí a zároveň úskalí jejich prezentace. Příběh jednoho člověka totiž může snadno zkreslit celkovou realitu, čemuž se snažila vyhnout Brit Jensen, jež v roce 2016 světu představila multimediální reportáž „Yusra plave o život“. Snaha představit relativně šťastné vyústění příběhu mladé syrské válečné uprchlice, která se jakožto jedna přehlédnutelná bytost v chumlu svých druhů ocitla v Berlíně, kde se odhodlala navázat na svou úspěšnou závodní dráhu plavkyně, aby se nakonec v roce 2016 ocitla v olympijském týmu migrantů v Brazílii, na sebe přirozeně strhla jak obdivné, tak negativní komentáře. Příběh Jensen zveřejnila v době vzedmutých vášní vyvolaných tzv. migrační a uprchlickou krizí, která od roku 2015 spolehlivě vytěsňuje z veřejného prostoru jakýkoliv racionální postoj a ve značné míře svádí k přehnaným reakcím na podobné příběhy. Jensen si tohoto faktu a limitů příběhu je vědoma, nicméně cítila potřebu narušit převážně negativně naladěný domácí diskurz vůči uprchlíkům a migrantům konkrétním příběhem z davu. Podobnou ambici měl i Nikita Poljakov, který na webu Aktuálně.cz spustil dosud neukončený projekt „Nejsi sám“ věnující se otázce sebevražd. Na projektu představil zřídka užívanou metodu Solutions Journalism, do češtiny překládanou jako žurnalistiku orientovanou na řešení, jejíž využití představuje pro novináře výzvu v podobě zevrubné analýzy problému a návrhu jeho řešení. Solutions Journalism jistě představuje budoucnost moderní žurnalistiky.

• 

• 

Zjevně největším tahákem druhého panelu byl nicméně Jindřich Šídlo se svým „Šťastným pondělím“. Ani na fóru nezapřel svůj smysl pro pohotový vtip a ihned v úvodu svého příspěvku analyzoval, čím jeho každotýdenní internetový pořad vlastně je. Diváci se tak dozvěděli, že se rozhodně nejedná o zpravodajství a informace v pořadu obsažené by neměli považovat za zdroj vědění. Jedná se o názorový pořad? „Asi ano,“ odtušuje Šídlo a přepíná na slide, uprostřed něhož se zračí slovo „satira“. Šťastné pondělí je zejména satirický pořad, který nabízí vtipný náhled na celostátní a lokální (zvláště pražskou) politiku, a tím pádem by měly být všechny informace předkládané tvůrci brány s notnou mírou nadsázky. K tomu si Šídlo neodpustí připomenout tři případy, kdy tomu tak nebylo, a satirický pořad chtě nechtě vstoupil do veřejného prostoru. Jeho vtipy byly vzaty vážně, ba dokonce vyšetřovány policií; to se týkalo „doporučení“ Jindřicha Šídla voličům Miloše Zemana před prezidentskými volbami v roce 2018, aby nechodili volit v prvním kole, protože v něm se pouze rozhoduje o Zemanově protikandidátovi do druhého kola, do něhož Zeman postupuje automaticky. Panel zakončovala Paulína Tabery ze Sociologického ústavu AV ČR představením projektu Českého rozhlasu „Rozděleni svobodou“. Rozsáhlý výzkum provedený v minulém roce analyzoval vývoj české společnosti v uplynulých třiceti letech po sametové revoluci, a tím zejména naplnil cíl kvalitativního rozdělení sociálních skupin obyvatelstva ČR; vznikly tak normativní kategorie jako „nastupující kosmopolitní třída“ nebo „ohrožená třída“. Paulína Tabery následně zauvažovala nad příčinami značné pozornosti, jež čtenáři projektu věnovali – patřila mezi ně jak doba zveřejnění projektu (v průběhu připomínek sametové revoluce, a tudíž bilancování uplynulých let), tak zejména fakt, že se výzkum přímo týkal společenského postavení čtenářů.

Třetímu panelu předcházel lehký veganský oběd, autor se proto obával obvyklé poobědové únavy, která ve spojení s přednáškovým náporem na mozek bezpečně působí jako uspávadlo. Naštěstí bylo téma a obsah třetího panelu natolik zajímavé, že únava prakticky neměla šanci autora skolit. Čtyři řečníci, jmenovitě Josef Holý, Luboš Král, Radka Marková a Václav Moravec, diskutovali na téma využití umělé inteligence v médiích a prezentovali výsledky svého výzkumu na poli zapojení algoritmů při vytváření zpravodajství. Tato badatelská práce v posledním roce zaměstnává právě programátora Luboše Krále z ČVUT a známého novináře a moderátora Václava Moravce. Společně vytvářejí algoritmus, který dokáže automaticky generovat textové zpravodajství pro ČTK, jíž na fóru zastupovala ředitelka Radka Marková. Pozitivním sdělením je fakt, že algoritmus funguje a už se textově „nezakoktává“, na druhou stranu jeho využití je omezené pouze na rutinní zpravodajství o změnách cen pohonných hmot či hodnot akcií na burze. Novináři tak mohou být i nadále v klidu: technika ještě stále nedokáže nahradit poctivou žurnalistickou práci v oblastech politiky nebo kultury.

• 

• 

Hranice etiky novinářské práce, poslední veřejně přístupná část Novinářského fóra. Dokumentarista Jan Motal, již zmíněný Josef Šlerka, tentokrát jako jeden z panelistů, a pedagožka Lenka Vochocová diskutují o etice, pomyslných hranicích práce žurnalisty, za něž by neměl zacházet. Řečníci se víceméně shodují: novinář by měl především „sloužit“ čtenářům, ne podnikatelským zájmům, které stojí za vydavatelstvím, jež žurnalista svou prací reprezentuje. A novináři má jít zejména o pravdu („pravda“ jakožto slovo je častěji využívána v západní žurnalistické tradici, zde spíše převážil zvyk nahrazovat ji slovem „objektivita“, což ale není to samé – skvělý text může být subjektivní, a přitom stále pravdivý), novinář má svou práci opírat o fakta a tvrzení relevantních zdrojů. Právě tyto zdánlivě přirozené normy etiky jsou ale v ČR čím dál častěji překračovány a tolerance jejich porušování s časem narůstá. Na vině bývá často konzument, který dává přednost pouhému přečtení titulku, maximálně perexu článku. Dezinformační média a v posledních letech bohužel i velké mediální společnosti zneužívají této liknavosti a záměrně vytvářejí nadpisy článku, které zkreslují sdělení, jen aby přitáhly dostatečnou pozornost a přes kliknutí na titulek, jenž vzbuzuje silné spíše negativní emoce, servírovali čtenáři reklamu, z níž následně financují svůj chod. Této praktice se říká click-bait a mediální společnosti jím redukují profesionální žurnalistickou práci na nádeničinu přejímající již existující texty zpravidla z „Četky“ a vytvářející pouze atraktivní titulky článků.

Josef Šlerka večer na předávání cen v rámci Novinářského fóra, které je přístupné jen pro pozvané žurnalisty (a pro širší veřejnost streamované), jde ve své kritice současné české mediální scény ještě dál: „To, co nám hrozí, je unesený stát, v němž zločinci z řad bílých límečků kompletně převezmou státní správu a nechají média hrát roli neškodných, převážně užitečných psíků, případně idiotů. Ať už to bude Andrej Babiš se svým gigantickým střetem zájmu nebo skupina PPF se svými tlaky na změnu kurzu zahraniční politiky, Penta Investment se svou slovenskou gorillou či firmy Daniela Křetínského, které vydělávají na znečišťování ovzduší v celé Evropě. Tito únosci státu si dříve či později podají ruku s organizovaným zločinem a rozdělí si moc v zemi. Kam taková cesta vede, jsme mohli vidět na Slovensku, kde před dvěma lety padly výstřely ve Velkej Mači.“ Tato slova autor čte až následující den. Ve středu je na konci čtvrtého panelu plný podnětných dojmů a myšlenek. Ano, je potřeba být k současnému stavu české mediální scény a běžnému porušování zdánlivě přirozených norem etiky kritický. V současné době působí česká žurnalistika jako budova karlínských kasáren: stojí, je do určité míry udržována hrstkou nadšenců, ale její celkový vzhled a stav zrcadlí liknavost správce a toleranci nás všech k bídnému stavu budovy. Přitom se jedná o letitý skvost, na nějž můžeme být hrdí a který zasluhuje péči. Na konferenci se před autorovýma očima vystřídalo tolik skvělých žurnalistů, dávajících do své práce maximum, že nelze tak docela ztrácet naději v budoucnost české žurnalistiky. Musíme se ale mít stále na pozoru před nástupem situace, která v současnosti panuje v Maďarsku nebo Polsku. Zároveň bychom neměli být líní si čas od času přečíst kvalitní novinářský text a podpořit profesionální žurnalistiku, která v našem malém českém rybníčku ještě nevymřela. Podpořit ji například i jen pouhou přítomností na podobné novinářské akci v atraktivních kulisách oprýskané klasicistní budovy.

David Broul

Ptali jsme se: jak se stát dobrým novinářem?

Praxí a začít co nejdřív! Mně se osvědčilo, že jsem začal pracovat už během střední, čímž samozřejmě trpělo všechno okolo. Včetně studia apod. Ale ta praktická činnost je velice důležitá. Nakombinujte si žurnalistiku s něčím, z čeho pak můžete vycházet.

Jan Cibulka, Český rozhlas

Foto: stream Novinářského fóra http://www.novinarskeforum.cz/