Deník GymNP v DVTV
DVTV
Neříkej NE. V tomto duchu se neslo pondělní odpoledne 25. 11. v DVTV. Nepoužít odpověď NE bylo totiž v těchto momentech klíčové. V neděli večer přichází email. Odesílatel Emma Smetana? Pozvánka do DVTV. Neodolatelná nabídka. Kdy jindy říci ano, když ne teď?
Poledne. Recepce pražské Economie, koketování s tamním líbivým prostředím.
Přichází Emma. Odzbrojující úsměv a pevný stisk ruky. Z charakteru číší originalita a individualismus. Osobnost, která se dokáže dokonale přizpůsobit situaci. Při rozhovoru neústupná, profesionální, houževnatá. V civilu, mimo veřejný prostor, neformální, uvolněná, milá, radostně si prozpěvující flegmatička. Ochotná a pokorná, pozorná a skromná. V konverzaci srdečná. Během našeho společného odpoledne je nejen školitelem, ale především úžasným upřímným společníkem, který mně i za branami Economie umožňuje nahlédnout do svého soukromí, neostýchá se řešit interní záležitosti.
Týmovost, prestiž, pozorný přístup
Z recepce Economie si mě Emma vede přímo do openspace newsroomu, rozpoznává ve mně nekvalifikovaného eléva, mladého a nezkušeného, o to něžněji a citlivěji ke mně promlouvá. Mistryně slova. Ten příjemný radostný hlas, diplomatické obraty, barvitý jazyk, naprosté pohlazení. Její ohleduplnost mně teď ulehčuje první kroky v tomto kolosálním mediálním domě, který alespoň po dobu mé návštěvy ovládá přátelská a pozitivní energie. Možná je to právě ten důvod, proč na mě nedoléhá jeho mocnost a síla, nepanikařím a chovám se důstojně (snaha potlačit excitované nadšení se ale nenaplní.) Provádí mě redakcemi Respektu, Hospodářských novin k sídlu DVTV.
Jakoby se prostorem neslo heslo: přistupovat k práci s nadšením, k respondentům bez jakéhokoliv rozdílu s pokorou a respektem. Oči vždy otevřené. Každou půlhodinu přichází noví hosté. Ke každému z nich se nehledě na společenské postavení chovají identicky vlídně, každý host je pro DVTV významný. A to se potvrdilo. I já si jako takový host od první chvíle připadám. Chování všech zaměstnanců se vůči mé osobě jeví jako uctivé, velmi zdvořilé, nadmíru laskavé. Cítím hřejivost zdejšího přátelského kolektivu, téměř hmatatelná je i bezchybná součinnost celého týmu. Sehranost kameramanů, střihače, propojení moderátora a editora je stoprocentní. Jen jeden pokus. Rozhovor se může dle potřeby publikovat třeba ihned.
Usedáme k jejímu pracovnímu stolu. Ten vpravo. Nejvíce chaotický a neuspořádaný. Stoh obálek pln nejen administrativy, dopisů vyznávajících poklonu a milostných psaníček, ale i těch výhružných a kritických. Jak vůbec mediálně známý člověk pod tíhou kritiku dokáže fungovat? O postoji ke kritice, které tak svérázně čelí, jsme se dlouze rozpovídaly. Odpověď možná zajímá i vás. Proto zveřejňuji část našeho rozhovoru.
Jak se, Emmo, nejefektivněji vypořádat s kritikou?
To si v sobě člověk musí vypěstovat nějakou odolnost, alespoň já to tak dělám už od počátků.
Jak sis takovou imunitu vypěstovala?
Já vlastně stále nejsem s imunitou tam, kde bych chtěla být. Je to křehká záležitost. A když se ptám hostů našich rozhovorů na totéž, tedy jak se vypořádávají s negativními reakcemi oni, většina odpoví, že si je snaží nebrat osobně. To by mně nestačilo. Člověk se musí postupně vnitřně zocelit, aby složitější situace dokázal ustát. A to konkrétně v tvém věku bylo pro mě nemyslitelné. A teď toho strachu zpětně lituji. Já měla sice jinačí zahraniční prostředí, které s domovinou rozhodně nehodlám srovnávat, nicméně i tak, po návratu zpět do ČR byla jakákoliv snaha něčeho dosáhnout ze stran okolí většinou bolestivá.
To my sice můžeme hodnotit „pouze“ z prostředí školního e-zinu, ale už i jenom v této fázi může mít člověk pocit, že nějakým směrem vyčnívat je prostě špatně.
Právě tak jsem tu výpověď i mířila. Špatně to rozhodně není, jen je to náročnější než nevyčnívat a takhle to může být o dost zajímavější. Fandím vám a opravdu přeji, ať vám snahy, nejen na studentském e-magazínu, ale hlavně v budoucnu, nikdo nepřekazí a práci obecně neznechutí. Slabomyslní lidé umí znepříjemňovat. Pak už je jen na tobě, jestli si to necháš líbit. Ze začátku je to drsný, časem už člověk tak nějak otupí a soustředí se jen na určitý okruh lidí, nad jeho rámec už to obvykle nejde. Nemá to jiné řešení, než se prostě v tomhle ohledu zpevnit.
S takovou řečnicky vybavenou osobností by se pocity vyměňovaly do rána. Emma poutavě vyprávěla i o dalších tématech, např..
O budoucnosti žurnalistiky.
O talentu, jazykových schopnostech a důležitých zkušenostech v této sféře.
O vzorech, idolech.
O povoleních a zákazech, kterými novináře soukromé televize svazují.
O odvaze vyjádřit vlastní názor.
O sebevědomí.
O podléhání psaným i nepsaným pravidlům. O konsensech redakce.
O hledání odpovědí na otázky, které ve společnosti vznikají, vyvíjí se, a umírají.
O hlasové výchově, vynikající rétorice a gestikulaci a o všem, co ve svém kultivovanému projevu dokonale spojuje, a co si tak precizně zvládla vybudovat sama. Slovní zásobou už ale uchvacuje od dětství, sečtělá a vědoucí renesanční osobnost! Vnímala, učila se, četla, četla a četla. Nesmírně agilní, podnikavý člověk. Po profesní i lidské stránce na pravém místě (teď už to mohu potvrdit), kvalitně odvádějící svou práci, není divu, že se díky ní těší značné popularitě a širokému obecenstvu diváků. Opomenout nesmím ani Honzu Rozkošného a Honzu Ouředníka, dva lidi, vedoucí, kteří často upadají v stín svých moderátorských spoluzakladatelů, nicméně zastávají neméně důležitou funkci. Úspěšně hejnu proráží cestu překážek i v době nepříznivých povětrnostních podmínek. Zároveň jsou důležitými utužovači klimatu tamního společenství.
DVTV mě překvapilo podporou studentů, kteří dle jejich slov „mají na čem stavět“, aby zvládli nelehké řemeslo, které v profesionální sféře nepředstavuje pracovní dobu od 9 do 5, ale kompletní životní poslání a vzorec mimořádného mindsetu. Zajímá je, jak by potencionální kandidát vystavil výsledný produkt, text, audiovizuální reportáž, rozhovor, testují si jej.
Do této doby jsem pouhým pozorovatelem, po ověření dokonce asistentem při rozhovorech a v režii. Uvést hosta, zkontrolovat, vytisknout, obstarat moderátorce poznámky, v průběhu rozhovoru pak sepisovat uvádějící text k interview. Vytáhnout, zdůraznit a uspořádat nejdůležitější výroky, které v rozhovoru padly. Hodnotit a analyzovat. Zas a znova. Byla to nesnadná, důležitá zkouška osobnosti a schopností. I to byla náplň této obohacující návštěvy.
Děkuji za redakci Deníku GymNP celému týmu DVTV, především Emmě za tuto vzácnou příležitost.
Šéfredaktorka, autorka projektu
💛💛💛
Krásný článek a další skvělá zkušenost.
Daniela Drtinová, Emma Smetana, ale i Jakub Železný nebo Václav Moravec mají dobrou nástupkyni.