Interview s Ivou Janžurovou a Kryštofem Hádkem

Jičín – město pohádek | V pátek 13. 9. jsme byli svědky silné a působivé činohry, v níž se navzájem (navzdory datu) úspěšně doplňovaly výkony herecké legendy Ivy Janžurové, Božské Sarah, a jejího věrného Pitoua, Kryštofa Hádka. Hvězdy pátečního večera jsme pro Vás, milí čtenáři, vyzpovídali. Užijte si rozhovor.

Božská Sarah

Iva Janžurová

Jak jste si užila páteční vystoupení?

My jsme v pátek měli premiéru po prázdninové pauze. V profesionálním divadle vždy předchází „oprašovačka“, abychom si hru zopakovali a ujistili se, že jsme přes dovolenou nic nezapomněli. Tu my ale nestihli, takže jsme byli zvědaví, kam kdo v průběhu zakormidluje. Nebo takhle. Kryštof ne. Spíš já jsem něco zvorala. (smích)

Tak to k tomu patří! Vždycky je to taková menší improvizace. 

Ano! (smích)

Náš festival je zaměřen především na pohádky. Nesmí tedy chybět otázka: bylo vaše dětství plné pohádek? 

Ani moc ne, ani moc ne. Já jsem se seznámila s těmi základními, ale rozhodně jsem si to pak vynahradila jako herečka, když jsem si sem tam nějakou krásnou roli zahrála. 

A vyplynulo z pohádek pro Vás nějaké klíčové ponaučení, daly vám pohádky něco do života?

Já si myslím, že pohádky jsou velký základ pro vzdělání dítěte. To je ten správný, nenucený a okázalý způsob výchovy. Na tom příběhu, který trestá zlo a vychvaluje dobro. Malinké děti do sebe dokážou poslání pojmout, aniž by si to uvědomily, je to pro jejich život důležité!

Jaký máte názor na novodobé pohádky? 

Abych pravdu řekla, málo je sleduji. Nějak se mi přihodilo, že neustále pracuji. Ale teď bych chtěla napsat vlastní pohádku!

Tak to se máme na co těšit!

Musím se přiznat, že už mám asi osm stránek, chci víceméně postupovat v kolejích těch klasických pohádek

Klasické pohádky jste jistě věnovala i svým dcerám a vnoučatům, když jste jim před spaním předčítala.

Ano! Dcerám i vnoučatům. Jenže u mě to v těch večerních hodinách vždycky dopadlo tak, že jsem sama sebe uspala dřív než děti. (smích)

To tak bývá. 

A děti pak se mnou lomcovaly, budily mě: „Jak je to dál?“ (imituje děti). Ale taky jsem si příběhy vymýšlela, když nebyla kniha po ruce, to mě jediné výjimečně nechalo v takovém nespavém stavu, nicméně většinou jsem u toho spíš tak nějak zhasla. (smích)

Kryštof Hádek

Jak se v pátek hrálo Vám?

Dobře. Žádné komplikace nenastaly, pohoda. Žádný stres.

Ani vedle herecké legendy?

Tou bezpochyby Iva je. Já si ji samozřejmě vážím, ale kdybych to měl brát na jevišti v potaz, tak bychom se daleko nedostali. (smích) 

Co Vaše dětství a pohádky?

Já měl vždycky rád především staré animované pohádky a zbožňuji S čerty nejsou žerty. Pak klasika jako Pekařův císař, Císařův pekař, Pyšná princezna, Šíleně smutná princezna, to všechno mám rád dodnes. O Vánocích to nostalgicky sledujeme. To musí být! Vždyť jsme pohádková velmoc, takže je to povinnost. 

Máte pravdu, to se krásně poslouchá. A co říkáte na ty novodobé?

No…

Dáváte přednost těm klasickým.

Ano, tak. Já totiž nemusím modernismy, mám s těmi efekty konkrétně v českých pohádkách trochu problém, k nim mně triky vůbec nesedí. Obecně mám rád klasické příběhy, ze kterých něco vyplyne, v závěru nějaké shrnutí a sdělení.

Provází Vás tedy životem nějaké moudro, které jste si z pohádek odnesl?

Podvědomě určitě. S poctivostí nejdál dojdeš, dobro zvítězí a podobně. Ta poselství užita v pohádkách, to je pro děti bezvadná forma sdělení, nejen pro ně!

M. Neumanová, B. Zítková


Ohodnotit článek
Průměrné hodnocení: 4.9

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *