Jak dopadla soutěž Internet – dobrý sluha, ale zlý pán?

Jedním z prvních počinů nově vzniklé redakce internetového školního časopisu Deník GymNP se již 30.3. 2019 stalo vyhlášení literární soutěže.

Inspirací se nám stalo tehdejší přijetí evropských norem v podobě článků 11 a 13, potažmo 15 a 17, která se týkala především autorského práva. Jelikož toto téma rezonovalo celou společností a hodně zaujalo mladé i staré, rozhodl jsem se formulovat téma soutěže v podobě Internet – dobrý sluha, ale zlý pán. Podařilo se nám získat laskavého sponzora – firmu Papírnictví Nýdrle. Podařilo se nám též získat záštitu – europoslance Tomáše Zdechovského.

Zde uvádím jeho názor:

Jestli na něco v současné době platí pořekadlo „dobrý sluha, zlý pán“, je to určitě internet. Fázi nedůvěry vystřídala fáze „píšou to na internetu, tak je to pravda“ a pro mnohé se i změnila základna tzv. Maslowovy pyramidy potřeb pro spokojený život. Z potřeby bezpečí na potřebu Wi-Fi připojení. Je jedno, že v mé blízkosti někdo bude střílet, hlavně, abych to mohl tweetnout… Bez internetu si tak neužiji dovolenou a někdy ani třeba nevysaji, protože domácí robotický vysavač je také nutné ovládat přes Wi-Fi. Internetem se jednoduše necháváme ovládat stále víc, a proto jsou na místě regulace. Jak je ale vybalancovat, abychom zachovali svobodu projevu a práva jednotlivců dělat si, co uznají za vhodné, pokud to není nějak protiprávní či neohrožuje druhé? Zajímaly mne názory studentů na toto téma, proto jsem podpořil literární soutěž Internet – dobrý sluha, nebo zlý pán? vyhlášenou Deníkem GymNP.

Tomáš Zdechovský

Stejně jako pan europoslanec, podpořili jsme soutěž i my, členové redakce Deníku GymNP. Nejtěžší úkol spočinul ovšem na mých bedrech. Přečetl jsem postupně všech 85 účastnických prací. Byla to kolosální intelektuální lopota! Co do argumentace většina prací obstála, ale ta jazyková stránka! Mnozí mladí dnes regulérně umějí lépe anglicky než česky, ach ouvej…

Do semifinále se dostalo 20 prací a do nejužšího finále nakonec jenom 5. Z nich jsme ve spolupráci s p. Zdechovským vybrali tři úplně nejlepší.

A výsledky?

Bronzový stupínek obsadila a sponzorský dar ve výši 250,- Kč získala Páťa Čoričová z tercie, očividný stylistický talent. Druhé místo zaujala a prémii ve výši 350,-kč obdržela Michaela Zuzánková z 1.G. Jednoznačně nejlepší esej na dané téma napsal Michal Mejvald ze 3.G. On si také poprávu odnáší prémii ve výši 500,- Kč k nákupu v Papírnictví Nýdrle. Nejlepší práce si můžete přečíst níže. Snad se Vám stanou inspirací, abyste se příští rok zapojili jako redaktoři či jako účastníci podobných soutěží.


Hezké prázdniny Vám za celou redakci přeje BeSt…


Patricie Čoričová:  Já a články o ochraně autorských práv

Březen – pro někoho měsíc prvního venkovního dovádění, pro studenty poslední šance doučit se látku k přijímacím zkouškám či k maturitě, pro mě definitivní konec pomerančové sezóny. Pokud bych ale měla jmenovat jednu věc, kterou tento měsíc přinesl nám všem, byl by to určitě zákon EU o ochraně autorských práv, v čele se články 11 a 13, později 15 a 17. A to je ten pravý kámen úrazu. Týká se nás všech. Bez rozdílu. Nezáleží na tom, kolik vám je, jaké máte postavení, nebo kolik peněz máte na účtu. Právě proto, že se směrnice dotkne celé Evropy, je jí věnováno tolik pozornosti. Po celém kontinentu se konaly četné protesty, mnohé politické strany pořádaly vlastní kampaně proti odhlasování zákona, zapojily se internetové platformy s celosvětovým dosahem apelující na své uživatele, aby vyjádřili svůj nesouhlas. A i přes to, s bilancí 348 pro ku 274 hlasům proti, směrnice prošla. Proč ji někteří naši poslanci podpořili? Jak velký bude mít vliv na náš internet? Můžeme vůbec ještě něco změnit?

 Věřím, že nejsem jediná, které se podobné myšlenky honily po večerech hlavou. Odpověděla mi na ně nakonec poslankyně EP paní Ing. Michaela Šojdrová v osobním e-mailu. Na otázku Proč hlasovala PRO její zavedení, se vyjádřila takto:

 „Evropská unie by měla regulovat ty oblasti, které jsou společné všem státům a ve kterých národní legislativa nestačí. Internetové prostředí nemá hranice, navíc technologicky se rychle rozvíjí a poskytuje nám skvělé služby a informace. Háček je v tom, že tyto informace, články, písničky, filmy a další díla musí někdo vytvářet. Nic přitom není zadarmo. Jsem přesvědčena o tom, že finální znění směrnice vyvažuje zájmy platforem, autorů, vydavatelů i uživatelů a čtenářů. Nebylo možné dále přehlížet nespravedlnost vůči autorům, jejichž práva nebyla dosud chráněna. Z mnoha důležitých argumentů, které mne motivovaly k podpoře, uvádím například:

 – Článek 15 (dříve čl. 11) zajišťuje to, aby oprávněné příjmy z článků putovaly vydavatelům a novinářům, kteří je vytvořili – nikoliv agregátorům zpráv, které obsah zpráv využívají ke zvýšení zisků z reklam. To považuji za potřebné pro to, abychom dlouhodobě udrželi kvalitní a svobodný tisk a zasáhli proti šíření dezinformací a fakenews.

– Směrnice neznamená omezení svobodného internetu, neukládá platformám povinnost zavést tzv. upload filtry – je na platformách, jakou cestou zajistí, aby se na nich neobjevovaly autorská díla bez souhlasu autorů. Úpravu proto považuji za vyváženou a věřím, že v praxi bude fungovat. Pokud se objeví nějaký problém zneužívání pro cenzuru nebo omezování přístupu, budeme to řešit. Takové problémy však nepředpokládám.

– Česká republika finální znění směrnice podpořila a doporučila jej podpořit i poslancům. Hlasovala jsem tedy v souladu s českými zájmy.

Paní poslankyně ve své odpovědi použila argument, že Internetové prostředí nemá hranice. Nabízí se tu ale otázka, jestli vůbec má mít nějaké hranice, a jestli je možné nějaké vytvořit. Internet je sám o sobě obrovský, navíc se každou vteřinou neudržitelně zvětšuje. Každým okamžikem jsou na něj nahrána kvanta obsahu, jenž by v budoucnu musel procházet poměrně přísnou kontrolou. To navazuje na další bod z odpovědi – Směrnice neznamená omezení svobodného internetu, neukládá platformám povinnost zavést tzv. upload filtry. Tento způsob filtrace obsahu tedy není povinný, ale pro většinu platforem je to pravděpodobně jediné východisko. Firmy si tak nemusejí najímat stovky dalších zaměstnanců, kteří by obsah ručně kontrolovali. Na druhou stranu, filtr nerozpozná satiru či parodii, a i ty nejvyspělejší programy jsou dnes pořád velmi nepřesné, u spousty věcí se mohou zkrátka „seknout “. Navíc je jejich vývoj poměrně nákladný, takže ne každý web či internetová stránka by si ho mohla dovolit. Čímž se dostáváme k mé další otázce: Je pravda, že by přísnější kontrola obsahu na internetu mohla zdevastovat či značně omezit jak začínající tvůrce, tak správce malých webů na internetu?

Osobně se toho neobávám. Začínající tvůrci se budou moci nadále zviditelňovat volným šířením vlastních děl na internetu, bez jakéhokoli omezeni, budou-li si to přát. Platformy totiž budou muset chránit jen díla, jejichž autoři budou ochranu požadovat. Co se týče malých webů, tak směrnice bere v potaz slabší hráče trhu – na některé platformy se nebude vztahovat vůbec, pro některé bude platit mírnější režim. Směrnice jednoznačně cílí na silnější hráče, jejichž obchodní model je založen na využívání cizího obsahu (či umožnění jeho využívání) bez oprávnění autorů nebo vydavatelů. Úprava se například nedotkne wikipedie, vzdělávacích webů nebo diskusních fór.

…na některé platformy se nebude vztahovat vůbec, pro některé bude platit mírnější režim. Nestane se poté právě z těchto platforem největší útočiště internetových pirátů? Nebude se toto právo hojně zneužívat? Kdo určí, co bude a nebude platit pro danou stránku? Jednotlivé státy? Každý z nich má nyní 2 roky na implementaci směrnice, tj. každá země si bude nové zákony vypracovávat samostatně. Je tedy možné, že v některých státech budou podmínky značně přísnější, nebo naopak shovívavější? Pokud ano, ve kterých?

Toto riziko hrozí v případě jakékoliv směrnice, protože zjednodušeně řečeno směrnice stanovuje pouze cíle a ve státech má přímý účinek jen vnitrostátní zákon, který směrnici tzv. transponuje (určuje prostředky, jak cíle dosáhnout). V unijním právu existují různé nástroje, které by měly minimalizovat riziko rozdílné implementace v jednotlivých státech. Mezi tyto nástroje patří například to, že státy musí Komisi informovat o tom, jak směrnici do vnitrostátního práva provedly, a v případě, že Komise usoudí, že transpozice nedodržuje mantinely směrnice, zahájí se státem dialog za účelem dosažení změn vnitrostátních pravidel a může kauzu předložit i Soudnímu dvoru EU. Další pojistkou je to, že směrnici bude mít příležitost interpretovat i Soudní dvůr EU, který svými rozsudky pomůže sjednotit praxi v jednotlivých státech. Konkrétní pojistkou této směrnice proti rozdílnému provedení je i to, že Komise bude mít povinnost vypracovat pokyny k článku 17 (dříve článku 15) a podporovat dialog mezi zájmovými skupinami.

Vypadá to, že EU je pojištěna opravdu proti všemu. A taky to, že implementace je běh na dlouhou trať. Pojďme se ale podívat zpět k nám, do země mlékem a strdím oplývající. Jak to bude u nás vypadat? Jak velký, popř. na co bude mít v ČR směrnice vliv?

Domnívám se, že situace bude pro všechny přehlednější. Pro koncové uživatele se změní to, že budou mít omezenou nabídku pirátského obsahu na platformách, jako je v ČR Uložto, a budou muset více vyhledávat legální cesty, jako je např. Netflix. To však neznamená zánik některých platforem, akorát budou muset buďto sjednat licence s autory, pokud chtějí nadále sdílet jejich díla, nebo se přeorientovat na zprostředkování děl, které nejsou chráněny autorským právem (např. proto, že nesplňují znaky autorského díla vůbec, nebo jejich ochrana vypršela) a děl, které jsou sice chráněny autorským právem, ale jejich autoři nemají námitky proti volnému šíření jejich autorských děl. Co se týče článku 15, tak čtenáři zpravodajských článků na webu budou více motivováni k četbě původních článků novinářů na jejich původních stránkách (stránkách vydavatele), ve kterých budou mít přístup k celému článku bez vytržení informací z kontextu a rizika šíření dezinformací.

Není ale jednou z hlavních funkcí prefixu či krátkého úryvku zobrazovaného např. na Googlu přiblížit čtenáři téma článku? Součástí původního textu jsou často zdlouhavé popisy událostí, podrobnosti ohledně daného tématu, nebo někdy až moc barvitého líčení. Lidé dnes cení především rychlý přístup k informacím, jenž se podle mého názoru kvůli článku 15 značně omezí. Prefixy šetřily lidem čas. To, co hledali, často našli ještě dřív, než na stránku vstoupili. Je možné, že v budoucnu budeme louskat jednu reportáž za druhou, ale stejně se nedozvíme to, co jsme chtěli vědět.

Moje poslední, nejzásadnější otázka: Můžeme něco změnit?

Po schválení Parlamentem bude text muset schválit ještě Rada. Zástupci členských států však směrnici již schválily na COREPERU (Výboru stálých zástupců) a je nepravděpodobné, že by se některý z ministrů od předchozí pozice svého státu odchýlil.  V budoucnu samozřejmě může dojít k revizi směrnice. Komise bude muset po čase vyhodnotit fungování směrnice a podle zjištění zvážit její revizi. Implementaci a dopady budu určitě sledovat a bude-li potřeba, budeme reagovat. Předem se toho však neobávám. “

Směrnice prošla, a tak to hold zůstane. Udělali jsme maximum pro to, aby neprošla, a to se cení. Nemůžeme říct, že by nás v příštích letech vůbec neovlivnila, ale koneckonců, na světe není jenom internet. Možná, že když na internetu už nebude „všechno“, odlepíme se konečně od displeje či monitoru a začneme žít v realitě. A nebo taky ne.


Michaela Zuzánková: Internet – dobrý sluha, nebo zlý pán?

,,Ach ty internety!“ říkávají s oblibou naše babičky a naši dědečkové. Ale je jeden ze zlomových vynálezů opravdu tak špatný? Má to svá pozitiva, ale také –jak jinak–, než negativa. Pro dnešní adolescence zabořené hlavou v telefonu nebo počítači je internet samozřejmostí, všedním chlebem. Ani si neuvědomují, jak moc internetu využívají, ale ani nevidí, jak s nimi neviditelná síť manipuluje. Na obranu mládeže, nejsou jediná oběť. Ovlivňuje to celou společnost. Místo toho, aby jedinec vyšel ven s dalším jedincem, napíše mu jakousi zprávu a zůstane si doma, protože je to tak pohodlnější. Dá se říct, že svět technologií, včetně řešeného internetu, nám sebrali konverzace tváří v tvář. Falešné emoji nahradili obyčejný úsměv, pláč nebo plácnutí rukou. Z lidí se stali samotáři zavření doma lapeni v provazech internetu.

Co takhle se podívat i na světlou stránku toho všeho? Představte si, že se hádáte s tatínkem, kolik má Moskva obyvatel. Kdo vám řekne pravdu? Kdo vás rozsoudí? Automaticky saháte po mobilu a už znáte odpověď. Ale internet toho ví o moc víc. Občas ví až moc. Je dnešním nejrychlejším šiřitelem zpráv. Díky jemu například hned víme o tom, že katedrála Notre-Dame hoří. Umíte si představit, jak moc využíváme internetu? Řekla bych, že ve více jak v polovině povolání byste s bez internetu neobešli. Já, jako studentka, to vidím už jen ve škole. Jak si myslíte, že nám zadali tento úkol? Nejrychlejší cestou přes e-mail, protože studenti zaregistrují lépe, než kdyby jim to kantor řekl ústně.

Asi se přikláním k názoru: internet – dobrý sluha. Možná je to jen kvůli tom, že patřím do generace zkažené internetem, ale už jsme mu stejně dali dávno palec nahoru, tak proč bojovat proti něčemu, co nás už dávno převálcovalo? Určitě zním skepticky, ale podívejte se, jak by svět vypadal bez internetu. Lidé by nevěděli, co si počít. Dá se říct, že na internetu je postavená celá naše dnešní společnost.

K článkům 11 a 13 bych ráda taky něco řekla, ale nejsem člověk, který se o takové věci mnoho nezajímá. Pokud nevíte, co obsahují tytočlánky, najděte si to na internetu, dokud ještě můžete. Je to téma, které ovlivní celý internet, tím pádem i nás, včetně mě. Spoustu věcí zmizí. Věci, které lidi bavily. Najednou bude téměř všechno pryč. Je to hodně odvážný krok. Dokážeme vůbec překousnout omezení, nepřístup ke všem informacím? Dříve si lidé pro získání informací museli zajít do knihovny, strávit nad knihami hodiny, aby se dozvěděli potřebné údaje. Dnes si spustíme internetový vyhledávač a máme vše jako na dlani. Zavedení 11. a 13. článku znamená návrat k ověřeným pramenům informací, ale přijmou tuto změnu všichni? Nejmenší problém s tím budou mít naši prarodiče, přece jen vyrůstali v jiné době a internet je tolik neovlivnil. Pravdou je, že hodně lidí ve starších letech se snaží dnešní dobu dohnat, a pak jim vnoučata marně vysvětlují, proč na ně vyskakují reklamy s nevhodným obsahem. Kdo ví, co by to pro ně znamenalo? Pro člověka v nejlepších letech by to znamenalo ztížení v práci. A nejen v zaměstnání. Největším šokem by to samozřejmě bylo pro nejmladší generaci. Málokterý student napíše referát bez pomoci Wikipedie. Ano, vztahuje se to i na ,,otevřenou encyklopedii“. Ta dokonce, na protest proti článkům, byla na jeden den vypnuta v mnoha zemích EU.

Doufám, že články budou přepsány, protože jsou podle mě až moc přísný. Bez přístupu k informacím na internetu bych byla upřímně ztracená. Asi by to chtěl zatlačit na naše poslance, aby byli rozumní a uvědomili si, co to pro obyvatelstvo znamená zavedení takovýchto pravidel.


Michal Mejvald: Internet – dobrý sluha, nebo zlý pán?!

V dnešním moderním světě, který se celý točí kolem technologie, elektroniky a nesmíme zapomenout na peníze, je internet nezbytný a téměř nikdo se mu nevyhne. Představte si, že by internet přestal fungovat. Možná si říkáte, že váš život půjde normálně dál, beze změny, ale co po pár dnech, týdnech? Co když si budete chtít něco “vygooglit”, nebo se podívat, co kdo přidal nového na Facebook a Instagram? Co když budete mít chuť zhlédnout další díl seriálu, nebo si poslechnout písničku na YouTube? To už je těžší, co? Dnes je na internetu závislý nespočet lidí, kteří bez něj nejsou schopni žít. Někteří ho berou jako formu zábavy a odreagování, jiní ho užívají ke komunikaci, další si vyhledávají informace. Internet ale poskytuje lidem i práci a je možné zde najít různé pracovní nabídky. Díky internetu funguje značné množství obchodních firem, například Amazon.com nebo Aliexpress.com. Vydělávat přes internet se dá však více způsoby, někteří lidé si na tento způsob života zvykli a je to jejich jediný zdroj obživy. Nyní hovořím například o influencerech, kteří užívají sociální sítě ke sdílení videí, obrázků a různých textů. Právě tímto způsobem si vydělávají. Netýká se to pouze nich, ale i businessmanů, podnikatelů, vývojářů aplikací, lidí pracujících z domu a spousty dalších. Také by bylo dobré zmínit zaměstnance firem jako je Google nebo Microsoft, kteří by taktéž přišli o svoji práci. Vidíte tedy, že život bez internetu je v dnešní době téměř nemožný.

Při zamyšlení se nad otázkou „Internet – dobrý sluha, nebo zlý pán?!“ jsem se dopracoval k výsledku, že internet nelze zcela zařadit ani do jedné z těchto kolonek (nebo alespoň ne z mého pohledu). Dle mého názoru by se dal internet zařadit do kolonky „dobrý pán“, neboť internet je schopen nám velmi dobře pomoct, pokud víme, jak ho využít. Můžeme ho využít k získávání informací, ke komunikaci s přáteli, k hledání pracovních příležitostí nebo čistě jen kvůli zábavě. Bohužel existují lidé, kteří mohou možnosti internetu zneužít. Příkladem mohou být krádeže informací, peněz, dat. Dále pak sledování osob a nespočet dalších činností, které si radši nechci ani představovat. Nezapomeňte tedy, že jakmile něco přidáte na internet, tak to na něm zůstane navždy a nikdy nevíte, kdo to kdy využije proti vám. Internet nás také bohužel ovládá. V dnešní době je na internetu závislých necelých 10% lidské populace, což je poměrně dost. Někdo také může internet považovat za únik od reality a snaží se tak schovat před světem. Toto však není zcela nejlepší řešení, protože kvůli tomu se člověk může stát závislý, a pokaždé, když má problém, tak „uteče“ na internet, a původní problém se vůbec nevyřeší. Internet, v podstatě jako vše, má své plusy i mínusy, záleží jen na nás, co z něj využijeme a jak s ním budeme zacházet.

Posledních pár měsíců se stala poměrně kontroverzním tématem směrnice evropského parlamentu a rady týkající se autorského práva na jednotném digitálním trhu (Directive of the European Parliament and of the Council on copyright in the Digital Single Market), hlavně pak její dva články, článek 11 a 13. Dle mého názoru je správné snažit se ochránit autorská práva a divím se, že se problematika napadání a krádeže autorských práv nezačala takto řešit již dříve. Na internetu stále přibývá více a více lidí, kteří na něj sdílí vlastní tvorbu, ať už videa, texty, obrázky či písničky. Společně s nimi vzrůstá i počet lidí, kteří tento obsah různým způsobem zneužívají a vykrádají ve svůj prospěch. Tato směrnice o autorských právech byla schválena 26. 3. 2019 Evropským parlamentem, což znamená, že členské státy Evropské Unie musí do doby dvou let pozměnit zákony tak, aby byly v souladu se směrnicí. Záleží tak tedy na každém státu, jak s přijetím zákonů naloží a jak moc zákon změní. Myslím si, že čeští politici většinou věcí moc „hrotí“ a dělají chudáčky, ale proti této směrnici se docela dost politiků bouřilo.

Doufám tedy, že naši politici budou natolik rozumní a upraví zákony tak, aby byly přijatelné pro umělce, firmy, společnosti i pro normální lidi.

Před schválením této směrnice proběhla spousta protestů, byly sepisovány petice, wikipedie byla na protest vypnuta na jeden den… Celkově se o směrnici psalo a hovořilo. Důvod je poměrně jasný, strach z cenzury a celkově diktatury. Lidé se bojí, že se historie bude opakovat, a to snad nikdo rozumný nemůže chtít. Bohužel toto konání nepomohlo a směrnice byla odhlasována. To ale stále není konec procesu, teď vše záleží na našich politicích a jejich jednání. Možná si říkáte, co s tím ale zmůže obyčejný člověk? No, není to úplně beznadějné. Stále se konají protesty a demonstrace. Pokud jste typ člověka, který nemá takovéto věci rád, tak můžete písemně kontaktovat naše české politiky a sdělit jim, se kterými body směrnice nesouhlasíte, a že by to šlo vyřešit nějak jinak. Politici taky nemají stoprocentně jasno, co je správné, co bude fungovat a jak bude vše pokračovat, přece jen jsou to taky lidi. Třeba se vám povede nasadit jim brouka do hlavy a oni o tom začnou přemýšlet z jiného úhlu. Přece jen víc hlav, víc ví a zákonodárci budou rádi (snad) za každý nový názor a inspiraci.

Nejvíce z celé směrnice se mluví o článcích 11 a 13. Článek 11 se týká práv k publikacím, konkrétně pak ochrany tiskových publikací v souvislosti s digitálním užitím. Zjednodušeně článek říká, že internetové společnosti budou muset vydavatelským domům zaplatit, budou-li chtít používat jejich obsah. Myslím si, že článek 11 se obyčejných lidí vůbec nedotkne. Tento článek se dotkne hlavně společností jako je například Facebook, Google news nebo Seznam. Dle mého názoru je článek v pořádku, protože tyto firmy vydělávají na tom, že zobrazují (neboli vlastně kradou) obsah z cizích stránek, které z toho mají nulový zisk, pokud tedy někdo text nerozklikne přes jejich stránku. Tyto společnosti tak tedy budou platit poplatky stránkám za to, že zobrazují jejich obsah. Je však potřeba exaktně stanovit pravidla a podmínky, protože pokud článek nebude konkrétní a přesný, tak vznikne velký zmatek. Je důležité, aby byly stanoveny podmínky, jako například jaká bude výše poplatku, do kdy a kam ho zaplatit, kolik může společnost z daného textu ukázat a podobné důležité věci, bez kterých to prostě nebude fungovat.

Se článkem 13 je to trochu komplikovanější. Tento článek se týká způsobů užití chráněného obsahu online službami, konkrétněji pak užitím chráněného obsahu uživateli služeb informační společnosti, kteří ukládají a zpřístupňují velké množství děl a jiných předmětů ochrany nahrávaných jejich uživateli. Článek tedy zjednodušeně říká, že zodpovědnost za porušování autorských práv ponesou internetové platformy. Znamená to tedy, že platformy budou muset kontrolovat nahrávaný obsah a hlídat, jestli není kradený. Jestli platformy nepohlídají obsah, tak budou muset originálním tvůrcům platit poplatek. Výjimka bude učiněna pro kritiku, recenzi, karikaturu, parodii, parafrázi či imitaci. Systém, který kontroluje nahrávaný obsah, funguje na platformě YouTube a jmenuje se Content ID. Systém kontroluje shodu vašeho obsahu s obsahem, který má nahraný od firem, které nechtějí, aby byl jejich obsah zneužíván. Pokud se obsah shoduje, tak YouTube video zakáže, nebo zisk z něj jde původnímu tvůrci obsahu. Problém je však v tom, že Content ID není dokonalý, a navíc je velmi drahý. Ne každá platforma si může dovolit takovýto systém a například všechny malé platformy by zkrachovaly. Proto je ve článku napsáno, že stačí, když platforma dokáže, že vyvinula nejlepší úsilí zabránit dostupnosti nahlášeného obsahu. Toto je stále velmi nejasné a nespecifikované, podobně jako více částí v tomto článku. Další problém je, kdo bude obsah kontrolovat, protože člověk není schopný zkontrolovat velké množství obsahu. Na druhou stranu jej zkontroluje kvalitně, kdežto robot zkontroluje velké množství obsahu, ale ne zcela správně, neboť není schopen rozeznat sarkasmus, ironii a karikaturu. Podle mě byl tento článek zamýšlen s dobrým úmyslem, problém však je, že článek je napsaný nejasně a nesrozumitelně.

Závěrem bych rád řekl, že směrnice je podle mě tvořená s dobrou myšlenkou, ale je většinou špatně nebo nesrozumitelně sepsána. Teď je hlavně důležité to, jak naši politici směrnici přijmou a jak přizpůsobí zákony. Také si myslím, že směrnice nepovede k cenzuře, jak se mnoho lidí bojí. Proč? Protože já si pod pojmem cenzura představuji to, že člověk nemůže zveřejnit obsah obsahující jeho kritický názor na různé věci, které se člověku zavádějící cenzuru nelíbí a nesouhlasí s nimi. Kdežto směrnice spíše omezuje možnost krást a zneužívat obsah, který vytvořil někdo jiný. Spousta lidí tuto směrnici odsuzuje, ale není možné se zavděčit všem. Podobně jako internet, může být i tato směrnice považována jak za dobrého sluhu, protože se snaží chránit autorské právo tvůrců, tak zároveň i za zlého pána, neboť omezuje naprostou svobodu internetu.

Ohodnotit článek
Průměrné hodnocení: 5

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *