Jaký byl? – Světový pohár v alpském lyžování 2019

Chtěli jste vidět největší hvězdy v alpském lyžování, ale nedostali jste se na Světový pohár? Nebo vás to vůbec nezajímá a jen se teď nudíte a nemáte co dělat? Tak jako tak si můžete přečíst reportáž přímo ze Špindlerova Mlýna.

World Cup 2019

8. -9.3 2019 se ve Špindlerově Mlýně konalo mistrovství světa v alpském lyžování, a protože jsem byla svědkem úžasných výkonů všech závodnic, rozhodla jsem se popsat, jak to vlastně celé probíhá, ale hlavně jaká byla atmosféra.

Pátek – OBŘÍ SLALOM

Ráno jsme museli vstávat o něco dřív, když teda vynechám to, že jsme nevstávali do školy. Samozřejmě jsme, klasicky, nestíhali. Když jsme konečně dorazili do Skiareálu Svatý Petr, chvíli jsme zmateně hledali správnou frontu. My měli koupené jen ty „basic“ lístky asi za stovku, což byla docela dobrá cena na to, že jsme toho viděli skoro stejně jako z tribuny. Mohli jsme se pohybovat kolem tratě. Už ve frontě jsem zjistila, že nejvíce tu bude Slováků. Když jsme odevzdali naše vstupenky ve formátu A4, výměnou jsme dostali zelený náramek. Ten se pak kontroloval při výstupu a pak i při dalším vstupu. Našli jsme si místečko hned před velkou obrazovkou, na níž bylo vidět všechno – výkony, průběžné umístění, start a jízda závodnic… Taky tu byl stánek s tričky, bundami, čepicemi a vuvuzelami . Takové „foukátko“, ale buď jsem levá já, nebo vuvuzela, protože mi do ní vůbec nejde foukat a zní to spíš jako umírající vorvaň Kromě vuvuzely jsem si ještě u rodičů „vykoledovala“ čepici. Celou akci moderoval Libor Bouček, který, musím uznat, opravdu umí moderovat. Spolupráci na této energické „atmošce“, která sálala z celého dne, měl i DJ. Pouštěl snad úplně všechno – od Blah Blah Blah po písničky z Mamma Mia, We will rock you, i jeden song z NHL. Atmosféra opravdu neuvěřitelná, energie a radost z fanoušků vyzařovala a moderátoři se málem přetrhli, aby dodali svěťáku pozitivní a svěží nádech, což se jim povedlo. A celý svěťák byl opravdová profi akce světového kalibru, za kterou se vůbec nemusíme stydět, právě naopak. Fanoušci ze Slovenska by dostali za přípravu jedničku s hvězdičkou – někteří si hráli na „superhrdiny“ se slovenskou vlajkou kolem krku jako pláštěm, jiní se drželi klasické vlajky, ovšem i v „nadživotní“ velikosti. Pak tu byl oddíl fanoušků, kteří si vzali „merch“ Petry Vlhové zezadu s její fotkou a nápisem Péťa si TOP. Někdo měl kašpárkovskou čepici, někdo paruku. Vše samozřejmě v červené, bílé a modré, nejlíp i se slovenským znakem. Jeden pán dorazil v tradičním slovenském kroji. Přišly rodiny s dětmi, které si hrály na svahu, mladí budoucí nadějní lyžaři, teenageři i babičky a dědečkové. Maličká část nebyla jen „člověčí“, našlo by se i několik psích diváků. Když jela Petra, byl hukot. Všichni fandili, mávali vlajkami, křičeli, povzbuzovali, tleskali. Nemohla jsem si pomoct a fandila jsem s nimi. A Petra jela a jela, a když dojela, všichni jsme se radovali. Sedla si na „křesílko“ pro vítězky a do konce 1. kola nevstala.

1.kolo bylo fajn, jelo se od konce, takže Vlhová jela poslední. Závod ukončila skvěle, všichni ji popoháněli kupředu a vyplatilo se – byla první. Druhá skončila Viktoria Rebensburgová a třetí Mikaela Shiffrinová. Z nich se dvě holky postavily na stupně vítězů i v sobotu. To bylo vlajek a jásání, když Petra dojela, i když stoupala na stupně vítězů. Zas neuvěřitelnej náboj radosti a energie! Musím se naposled vrátit ke slovenským fandům. Ještě když jsem byla večer venku na procházce s psíkem, potkala jsem průvod neúnavných fanoušků, kteří slavili a hledali místo, kde by to zapili. Po celém dni vlajky nedali z rukou, ani teď. Potkala jsem cestou minimálně deset vlajek, dokonce i Petru Vlhovou! Sice jen její kartonovou podobiznu v životní velikosti, ale i to se počítá, ne? I když… interview by se mi s ní asi udělat nepodařilo… Proč jsem ale nejvíc fandila Petře? Zaprvé: žádná Češka se do 2. kola neprobojovala (ale v 1. kole jsem samozřejmě fandila i našim holkám – Capové i Kmochové a Paulátové, která bohužel závod nedokončila). A za druhé: Ester. Je to velká škoda, protože ve Špindlu je doma a jela by na domácím kopci. Jsou tu názory, že kdyby jela a nedala by přednost snowboardu, bylo by to na film. Já souhlasím a docela bych se podívala. Film ale nebude. Je vážně škoda, že tu Ester nebyla, protože jsem se na ni těšila nejen já, určitě tu měla spoustu fanoušků. Navíc se stala tváří závodu a nakonec nejela… Je to trochu podvod. Kdyby nebyla tváří, možná by to tolik lidí nezasáhlo. Zklamání, ale snažme se ji pochopit. Na snowboardu má velký glóbus na dosah!

Ukončím „Pátek“ trochu veselejším témátkem, zmíním se ještě o Česku a Slovensku. Spoustu Čechů doufalo ve vítězství slovenské reprezentantky, nejspíš, protože tam někde v srdci cítíme, že jsme „bráchové“, popřípadě „ségry“. Česko a Slovensko spolu mají většinou asi hezký vzpomínky. A přestože já jsem Československo samozřejmě nezažila, cítila jsem takový ten příjemný pocit adrenalinu, když jela Petra Vlhová. Je to zajímavý, protože já už patřím do té generace, která je od Československa oddělena deseti a více roky. A přesto – hymnu známe (já teda aspoň první sloku) a když Petra dojela, cítila jsem takovou tu radost a hrdost, že někdo takový je a vyhrál to „pro nás“, i když reprezentuje Slovensko. A většina lidí, pokud byli Češi, zpívali slovenskou hymnu skoro stejně hrdě jako praví Slováci.

Sobota – SLALOM

V sobotu už nebylo tak hezky jako v pátek a atmosféru prvního kola kazil sníh, déšť, mlha a vítr. Dorazili jsme právě včas, frontu už jsme trefili napoprvé. Tentokrát jsme dostali bílé náramky, opět pro pohyb kolem tratě. Postavili jsme se na naše místečko. Počasí fakt nic moc, holky se s tím musely poprat. Petra Vlhová jela první, ale necítila jsem tolik takové té kouzelné energie, co by ji hnala. Podala dobrý výkon, ale ne nejlepší. Po ní jela Shiffrinová, té jsem fandila, nemohla jsem si pomoct, připadala mi hrozně sympatická. Vypadalo to, že jí přeje i Krakonoš, protože počasí se lehce uklidnilo. Zajela báječně, měla jsem radost i za ní. Lehce po třicítce přišla řada i na reprezentantky Česka. První z nich jela Capová, která jela fakt dobře a obsadila 19. příčku! Diváci „bouří“, fandili jí i zbylí Slováci –většina se jich sebralo a odešlo po tom, co dojely takové ty TOP závodnice. Hned po Capové jela Dubovská, ta se taky dostala do 2. kola. Potom (asi 58.) startovala Klára Pospíšilová, kterou už jsme naživo neviděli, protože po čtyřicítce závodnic jsme to taky zabalili a šli se vysušit na další kolo. Závod bohužel nedojela, když měla cíl na dosah „lyže“, minula branku. Musím pochválit i „kulisáky“, kteří se starali o funkce obrazovek, repráky a o dobrou slyšitelnost, protože zvuk jednou „vypadl“, ale docela rychle se to dalo do pořádku. Pochválím i písničky, k jízdě závodnice pustili nějakou, která se hodí k jejímu státu – ke Švédkám hráli songy z Mamma Mia, když jela Petra Vlhová, pustili tam nějakou slovenskou lidovku, taky se ozývaly hity jako Gangnam Style, upravená verze I Like to Move It a What Does The Fox Say. O pauzách jsme s Freddiem Merurym dělali „Eeeeeo“ a střílela se trika s podpisy závodnic. Bohužel je tedy nemáme, ale asi si je víc zasloužil někdo jiný, opravdový fanda – například jedna holka, která stála kousek od nás, a když to tričko chytla, její reakce byla „Dop*dele! Já to mam!“ a běhala tam mezi námi. Mezi 1. a 2. kolem jsme šli domů, pořádně se vysušili a zas se vrátili. Vystupovala kapela Queenie, ale stihli jsme jen poslední písničku „We Are The Champions“. Fakt to znělo jako Freddie Mercury!

Celí nedočkaví jsme čekali na 2. kolo. Jako oběd jsme si dali párek v rohlíku z blízkého stánku. Konečně to začalo – jelikož se 2. kolo jezdí od konce, na Martinu Dubovskou jsme nemuseli dlouho čekat. Byli jsme namačkaní na sobě, ale vidět nějak bylo. Dubovská dojela 2., ale pak se „sesouvala“ dolů. O pár závodnic dál jsme viděli moji českou oblíbenkyni – Gábinu Capovou. Fanoušci ji povzbuzovali a ona jela a jela. Dojela na 3. místě, ale pak přišel čas pro „superlyžařky“. Myslím, že všichni víme, jak to dopadlo, spíš tedy napíšu, jak bylo mezi diváky. Všichni drželi palce Petře, ale fandili a tleskali všem. Liensbergerová, která udělala „špicara“ – když se netrefíte a máte pak tyč mezi nohama, byla diskvalifikována. Už zbývala jen Holdenerová a Shiffrinová. Velký fight o stupně vítězů mohl začít! A mezi diváky? Tam to byl „rambajs“, repráky na plný pecky, Bouček řve do mikrofonu, všichni tleskají, podupávají, troubí na vuvuzely. Už je jasné, že Petra Vlhová bude na bedně. Holdenerová jela rychleji než Vlhová, ale zbyla tu ještě největší hvězda – Shiffrinová. Jela výborně, úplně to „zabila“. Dívali jsme se na neoficiální i oficiální vyhlašování výsledků i předávání cen. Shiffrinová by mohla všechny oslepit, jak z ní zářila ta radost. Taky si pobrukovala americkou hymnu. Po interview s „TOP trojkou“ jsme zjistili, že se k nám všechny rády vrátí. Já se nedivím – kdo by sem k nám nechtěl?

Fotografie: Lucie Hylmarová, tercie

Ohodnotit článek
Průměrné hodnocení: 4.9

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *