Káťa Krausová: Uměním proti koronaviru

V boji proti koronaviru sdílí paní profesorka a výtvarnice Káťa Krausová s Deníkem GymNP svá díla. A na závěr přidává krátké video!

„Prvním obrazem je akryl na plátně. Jmenuje se- Všichni jsme na jedné lodi. Docela mi zatrnulo, když jsem stejnou větu slyšela v TV- řekl ji asi před týdnem pan Prymula- epidemiolog a náměstek ministra zdravotnictví.

Na obraze je Kaple na parníku, který kotví v městečku kousek od Paříže v Conflans- Sainte- Honorine na Seině. Už pět let jsem se tam toužila podívat a poštěstilo se mi to až teď v únoru. Kaple je uvnitř celé lodi od podpalubí přes dvě patra a vypadá zvenku skromně, uvnitř opravdu monumentálně..

Na zdech jsou kormidla, lodi a svatí, kteří chrání hlavně námořníky a cestující po moři. Nejen, že mě ohromila monumentálnost kaple, ale i to, jak se tam lidé k sobě po mši chovají. Volně hovoří s knězem, je otevřený bar, kde věřícím nalévají víno, vše je lidské, neformální, pohodové. Strach ani nadřazenost není cítit nikde. Socha Krista není ukřižovaná na oltáři, ale stojí v prostoru takřka na úrovni člověka. Možná i proto se mi tato atmosféra vybavila, když jsem si říkala, že v této situaci bude z nás každý potřebovat nějakou podporu. Začala jsem malovat a právě tohle jsem chtěla do obrazu dostat. Krista, který uvolněně diskutuje s farníky a vlastně s kýmkoliv a otevřenou dlaní rozdává světlo, naději a nějaká praktická řešení. Dále oltář vypadá spíše jako pípa:-) Je to proto, že jsem cíleně zkrátila svislé rameno kříže na něm. Původní křesťané měli totiž kříž s kratším svislým ramenem a víra tak působila přesvědčivě. V době Jezuitů se svislé rameno kříže hodně protáhlo a zdůraznilo tak nadměrný odstup církve od lidí, myslím. A tak je moje svislé rameno co nejkratší, působí to až vesele.O Velikonocích začnu druhý obraz z této Kaple, bude veliký 110 na 70 cm a bude na něm socha Panny Marie.

Druhým dílem je Corona sloup. Je to vlastně kombinovaná koláž s kresbou a zmenšenými kopiemi mých předchozích studijních kreseb soch.

Já hrozně ráda kreslím motivy soch Svatých i detaily architektury v barokních kostelích. Obdivuji baroko pro jeho křivky, mohutnost a monumentálnost i teatrální symboliku. Doma mi říkají „kostelní bába“. Cestovat se mnou někam je očistec. Jak odněkud vykoukne věžička kostela, musí dojít k zajížďce. Co se týká Čech a jižní a částečně i střední Moravy, je málo klášterů a kostelů v republice, které jsem si alespoň neobešla v exteriéru 🙂 Neznám na světě krásnější a duši milejší barokní krajinu, než je v Čechách. A tak mi okamžitě vytanuly na mysli všechny ty barokní morové sloupy, které zdobí takřka všechny města v Čechách na ochranu před morovou ranou. Svatí, kteří nás na mém sloupu chrání jsou sochy z okolí Stavu a Úbislavic u Nové Paky. A Corona virus- to je pro naše století vlastně také mor. Zasáhne velkou část populace, šíří se raketovou rychlostí a nemáme proti němu léky. Proto mě napadlo, že musíme mít alespoň náš domácí sloup.:-D

Přání k Velikonocům je velice smutné, je to jen kresbička u televize. Je na něm vidět, že se mi po vás, milí žáci i milí kolegové, už moc stýská!!!!

A to nejlepší nakonec!