Lakomec – nadčasové téma!

Recenze divadelní inscenace, 24. 4., KDHK

Klicperovo divadlo

Lakomec – čím nás tak v Klicperáku mohou překvapit? Lakomec – no jo, to bude nuda pruda, rezonovalo v mnohých hlavách již dopředu. Notoricky známá hra, již od antiky – Plautova Komedie o hrnci upravená excelentním divadelníkem. Ano, Moliere divadlem žil a na divadle i zemřel. Ale Lakomec, dneska?!

A vidíte, zase nás dostali. Ve úterý 24. 4. 2019 jsme tedy nejdříve my zaskočili herce, kteří již zahájili hru a stepovali asi čtvrthodinku na scéně, svým pozdním příjezdem. Paka navždy! Ale ihned poté představení nabralo okamžité grády. Stylově čistá a svižná inscenace. Jednoduchá minimalistická scéna (Adriana Černá), žádný nábytek, jen vysoké, zářivě žluté stěny v kontrastu k převládající černi kostýmů. Minimum rekvizit – štafle, pár kbelíků, hůl, plastový obušek, prase v několika podobách. Skvělá a pod kůži se zarývající hudba a songy Jindřicha Čížka.

Rychle a zběsile! Takové tempo určil režisér Michal Hába své stominutové (bez přestávky se řítící)  inscenaci, která se v řadě momentů velmi blíží v době klasicismu obvyklému a oblíbenému pojetí  commedia del´arte. Postavy zdánlivě chaoticky, ale přitom velmi rytmicky kmitají po scéně především při předělech jednotlivých výstupů, často předvádějí pantomimické výstupy, velmi ostře si vmetají do tváří své repliky a občas dojde i na fyzickou agresi.

zdroj: klicperovodivadlo.cz

Jednotící svorník představuje urputný a sveřepý domácí diktátor, místy až maniakální hrabivec Harpagon v autentickém podání Filipa Richtermoce. Hábovo pojetí hry se blíží původní molierovské verzi, neboť zobrazuje negativně také vlastně téměř všechny další postavy. Oba milenecké páry, dohazovačka Frosina, sluha Štika se demaskují jako odpudiví a všehoschopní egoisté. Hra ukazuje nízkou a kalkulující motivaci jejich chování, zbavuje je pozdějšího nánosu romantizující patiny. A tak jediným alespoň trochu pozitivním hrdinou zůstane nakonec melancholicky působící dobrák, kuchtík Jakub (Zora Valchářova – Poulová), který je dle vlastních slov „ stále trestán za pravdu, a když jednou zalže, tak se může rovnou oběsit“ – kterýžto akt se stává také symbolickým a působivým finále celé hry.

Téma této inscenace famózně vystihuje motiv prasete (ať už je to černý prasegauč, táhlý prasesong, či červená prasepokladnička). Motiv prasete symbolizuje Molierovo (i Hábovo) přesvědčení, že lakomství je zhoubná nemoc, epidemie, pandemie, která zachvátí společnost nejen v 17. století. „Lidé se  nakazí a jsou pak zvířecky hnáni svými touhami a potřebami, jdou doslova hlavou proti zdi. Jak se chovají komicky a hloupě, jak jsou vlastně směšní,“ shrnuje sám režisér.

V průběhu hry je na zadní stěně vysprejován nápis Vlastnictví je krádež. Autorem citátu byl francouzský předchůdce K. Marxe Proudhon. Historicky jej následovali další komunisté – od Lenina,přes Stalina, u nás Gottwalda až po dnešní monstrum Vojtěcha Filipa. Tuto socialistickou linii podbarvila i závěrečná píseň W+V Ten dělá to a ten zas tohle. Tak si tedy vyberte, co je lepší:

a) Když všichni všechno všechněm dáme, tak budou všichni lidi všechno mít dohromady..

nebo

b) Jsem z toho celý tumpachový: už nevím, kdo jsem, ani co dělám. Ach, peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové! Vzali mi vás! Jste pryč, a pryč je má opora, má útěcha, má radost! Pro mne je všemu konec! Nemám už, co bych na tomto světě pohledával! Bez vás nemohu žít!

A jaké je řešení? Já se domnívám,, že správně je c).

Nezbývá než smeknout před divadelním zápalem celého Klicperova divadla  a vyjádřit skromnou naději, že i příští divadelní sezóna bude stejně vydařená jako ta letošní. Spolu s ostatními češtináři rovněž věřím, že naši studenti zůstanou i nadále obětavými fanoušky Thálie a že packá enkláva bude v hledišti KD i nadále výrazná (a pozitivní)..

Ohodnotit článek
Průměrné hodnocení: 4.7

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *