Novopacký slavíček zazpíval čistě a krásně

3. 4. 201926. 4. 2019 Administrátor žádný komentář

24. ročník soutěže Novopacký slavíček rozezněl celé Gymnázium a SOŠPg v Nové Pace! Přečtěte si reportáž o tom, jak tento den probíhal z pohledu obyčejných smrtelníků, kteří se zpěvu nevěnují profesionálně a hodnotí vystoupení podle svého vkusu a nálady.

Novopacký slavíček 2019

Ve středu 3.4. 2019 se jako již každoročně konala v prostorách Gymnázia a SOŠpg pěvecká soutěž Novopacký slavíček. To, že se v Nové Pace něco děje, šlo poznat již okolo tři čtvrtě na osm ráno. Packými ulicemi se hnala auta s elegantně oblečenými soutěžícími s napjatými výrazy, korepetitory, učiteli, rodiči… Vše podstatné vypuklo o půl deváté. 24. ročník soutěže Novopacký slavíček zahájili v aule školy dívčí pěvecký sbor Amabile, dirigentka Alena Matějovská, klavíristka Monika Chmelařová, flétnistka Magdaléna Pospíšilová a violoncellista Tobiáš Tláskal.

Jako první zazněla píseň Novopacký slavíček pěkně zpívá, kterou napsal před 20 lety pan Milan Uherek speciálně jako hymnu pro tuto soutěž, a poté Veselá fuga. Následovalo srdečné přivítání všech v sále na XXIV. ročníku slavíčka panem ředitelem Pavlem Matějovským. Poté bylo slovo předáno náměstkyni hejtmana Královéhradeckého kraje, paní Martině Berdychové. Dozvěděli jsme se, že sbor Amabile již slyšela a že se už delší dobu chtěla přijet podívat na Novopackého slavíčka, ale zatím jí to vždy něco překazilo. Potom byl na pódium pozván místostarosta Nová Paky pan Milan Pospíšil, který popřál všem účastníkům hodně štěstí a zdaru.

Následující minuty pak probíhaly pod taktovkou sbormistryně paní Matějovské. Ta pohovořila o historii soutěže, o tom, jak vše vůbec začalo, kdo se podílí na organizaci, dodatečně s úsměvem představila členy odborné poroty. Spolu se sborem podrobila posluchače rytmickému cvičení za doprovodu písně Já mám notu. Za tuto netradiční vsuvku byli zpěváci odměněni bouřlivým potleskem všech přítomných. Získanou pozornost následně prof. Matějovská využila k tomu, aby upozornila na zanedbávání hudební výchovy na některých základních školách, kde se zpěv buď vůbec nevyučuje (je nahrazován například přípravou žáků na přijímací zkoušky na střední školy) nebo je vyučován nekvalifikovanými pedagogy. My jsme upřímně rády, že jsme se dosud s tímto typem opomíjení nesetkaly, vždyť i podle slov paní Matějovské:, „Zpěv je jazykem, kterým se dorozumíte všude ve světě.“

Ještě předtím, než se všichni zpěváčci rozutekli do svých učeben, kde měla probíhat samotná soutěž, nám ještě bylo představeno celkem pět tříčlenných porot, v nichž jste mohli mimo jiné nalézt např. pana Lukáše Merkla z gymnázia v Hradci Králové, manažera skupiny Gentlemen Singers, nebo pana Aleše Hendrycha, sólistu Národního divadla v Praze. Tedy opravdové kapacity v pěveckém oboru.

Po úvodních slovech organizátorů v aule už nadešel čas pro naše soutěžící. Ti byli rozděleni celkem do 10 kategorií, přičemž první písmenko v názvu kategorie naznačovalo, zdali jste sólista či ve sborovém uskupení, a číslo odkazovalo na váš věk.

Na začátek jsme se šly podívat na nejmladší soutěžící do učebny č. 26, kde o titul Slavíčka zápolily děti nejmenší, a to předškolní,. Zde jsme si připadali jako ve školce, a to jak díky krásné výzdobě, tak díky radostné a uvolněné atmosféře, která z tváří dětí jen sršela. Byly slyšet výkřiky šťastných mrňousů, a téměř na žádném z nich byste nepoznali nervozitu. Holčičky měly růžové šatičky nebo sukénky, kluci slavnostní oblek s motýlkem nebo košili a všichni si povídali a smáli se. Úvodní vystoupení nejmenších zahájily loutky Kája a Kája, které úspěšně zbavily soutěžící trémy. První soutěžící byla Eliška, která vypadala, že slovo tréma ani nezná, protože se usmívala a při zpívání písničky Pekla vdolky se vesele houpala ze strany na stranu, poté se uklonila, dostala odměnu a šla se obejmout s kamarádkou. Mezi dalšími vystupujícími zaujal také Šimon, který stál spíše soustředěně, a i když se na začátku jeho klavírní doprovod spletl, zpíval dál a jeho silný hlas zaplnil celou místnost. Naopak v učebně 25, kde se shromáždili sólisté z 1. až 3. tříd, panovala atmosféra možná až příliš napjatá, nikdo se neodvážil mluvit hlasitěji než šeptem. Stejně jsme znovu udiveně koukaly, jak z takových malých dětí vyjde tak nádherný a silný hlas. Když totiž jedna holčička zazpívala Mravenčí ukolébavku, tak jsme měly pusu dokořán, protože to bylo neskutečné. Dále třeba zazněla písnička Strašidla nebo Káča našla ptáče, při které si obecenstvo vesele houpalo nohama do rytmu. Poté, co už měli všichni z kategorie odzpíváno, museli opustit místnost, aby měla porota dostatek soukromí na rozhodování o umístění všech zpěváků. A jak probíhalo samotné předávání cen? Tak například v aule, kde soutěžili studenti středních škol, nejprve nastoupili všichni na pódium, a čekali, až z úst porotce zazní jejich jméno a poté si dojdou pro diplom a věcnou cenu.

O přestávce naše kroky vedly do dílen v 1. patře, které byly určeny pro menší děti. Tudíž jste si zde mohli namalovat obrázek na kámen, vymalovat omalovánku nebo si udělat zdravou svačinku, či dokonce pohrát si s digitálními hračkami. Na chodbě se u jednotlivých stolků scházely děti, které čekaly na malování na obličej, takže poté jste mohli po škole potkávat kočky, motýly nebo Spidermany.

Další kategorií byla 6. -7. třída, která se konala ve Studentském klubu, a když jsme s Luckou stály za dveřmi a čekaly, až soutěžící dozpívá, abychom mohly jít dovnitř, přiběhla dolů parta dětí, jejichž dojmy byly opravdu zábavné. Kluk se zeptal, cituji:,,Proč to tady smrdí jako víno?“ A další: „Mám jednu otázku. Proč je to ve sklepě?“ Milé děti, na vaše otázky vám bohužel nedokážu odpovědět, ale věřím, že si nějak poradíte a vaše dotazy budou zodpovězeny. Když jsme tedy po této humorné příhodě vešly dovnitř, zrovna zpíval Adam Bratršovský, který měl jak neskutečně silný hlas, tak skvělý klavírní doprovod, který nádherně zahrál zřejmě jeho pan učitel (bohužel nevím jméno, ale opravdu bych tady chtěla vyzdvihnout jak zpěv, tak klavírní hru.) Jako další vystoupila Kateřina Koblásová, která ke svému zpěvu přidala i herecká gesta, což vystoupení příjemně oživilo a jistě i zapůsobilo na porotu.

Jako předposlední nás čekala kategorie 3. -5. třída, kde jsem slyšela zpívat převážně kluky. Při vystoupení Michala Dočekala si jeho paní učitelka zpívala v duchu s ním a velmi to prožívala, protože zpíval opravdu krásně. Po jeho úkloně ho šla vesele poplácat po zádech a bylo vidět, že je opravdu pyšná.

Za dnešní den jsme viděly skutečně hodně úžasných čísel, ale opravdu by nás nenapadlo, že chlapec, který chodí ještě na 1. stupeň základní školy, zazpívá anglickou píseň Can’t Help Falling In Love tak úžasně a procítěně. Myslím si, že tenhle kluk o holky mít nouzi opravdu nebude.

A jako poslední nás čekala aula, kde vystupovali nejstarší soutěžící. Zde jsem si poslechla píseň Moon River, kterou jsem kdysi hrála na piano, takže vím, jak je těžká. Já bych ji zazpívat nedokázala, myslím, že zůstanu raději u toho piana a zpívání si nechám maximálně na večerní sprchování. Po této písni přišla Barbora Hrdinová, i s ní si v duchu zpíval jeden z diváků a k tomu si prsty hrál v duchu doprovod na piano. Vlastně bylo nádherné vidět, jak tuto soutěž neprožívají jen soutěžící sami, ale i jejich diváci. A jelikož to byla poslední kategorie, šly jsme s pocitem dobře odvedené práce na oběd a následně domů.

Všechna námi zhlédnutá vystoupení byla jednoduše vynikající. Je vidět, že se děti a dospívající zpěvu věnují dlouhou dobu a nebojí se svou snahu a píli odprezentovat před odbornou porotou. Patří jim naše obrovská poklona. Zároveň ale musíme ocenit i jejich lektory, kteří je podporují a věnují jim nemálo ze svého času. Naši tradiční hudební soutěž jsme si velmi užili. A těšíme se, že se příští rok bude konat znovu, protože hudba je opravdu překrásná věc a spojuje lidi po celé zemi.

Ještě jednou chceme vyjádřit respekt a velký dík všem, kteří soutěž zorganizovali, protože se opravdu povedla. A těšíme se zase za rok – na již 25. ročník Novopackého slavíčka!