Pozor, vyletí ptáček!! – fotofejeton k začátku školního roku

Pozor, vyletí ptáček!

Coby malé dítě jsem nesnášel neskonale stupidní frázi: „Pozor, vyletí ptáček!“ Označovala omezení mé osobní svobody a důstojnosti, neboť jsem se vždy musel připitoměle křenit do ústí fotoaparátu. Navíc jsem začal pochybovat o duševním zdraví svých rodičů a dalších dospělých. Přece museli dobře vědět, že žádný opeřenec z fotoaparátu prostě vyletět nemůže.

Ovšem když jsem v pondělí 24.8. dorazil do novopacké knihovny vrátit svých pětadvacet kousků výměnou za adekvátní hromádku další kvalitní literatury, v úžasu jsem si vzpomněl právě na tyto nervy drásající scény z raného dětství.

Uprostřed knihovny, na polici s povinnou maturitní četbou, hrdě trůnil krásný, maličký opeřenec. Omlouvám se, ale nejsa ornitologem, nebyl jsem s to rozeznat jeho původ ani rasu. Ono by to nadto dnes ni nebylo politicky korektní.  Spolu se zaměstnanci knihovny jsme se pasivního vzduchoplavce snažili obětavě různými metodami přesvědčit, aby vyletěl otevřeným oknem ven. Ptáčkovi se ovšem buď nechtělo anebo spíše nebyl schopen trefit kýžené otevřené okno. Poletoval si svobodně sem a tam, až se zdálo, že jej to snad i baví a záměrně se vyhýbá možnosti opuštění bibliotéky. Po chvíli ovšem začal malý letec vyhlížet vyčerpaně. Unaveně spočinul na rámu obrázku znázorňujícího les a louku. Chvíli nabíral dech. A poté – mávnuv mi blahosklonně křidélkem, zjistil si ještě čas na hodinách a zkontroloval výši registračních poplatků. Po jediném mezipřistání na skříni u okna a za účinné podpory paní vedoucí se nakonec přece jen uráčil milostivě odfrčet do outdooru. 

Ptáček vyletěl – a můj fotoaparát přitom byl použit. Člověk zkrátka nikdy neví..

Vcelku nic zásadního se nestalo. My všichni přítomní jsme si ovšem užili chvíli radosti z toho, že námi vynaložená aktivita dosáhla kýženého cíle, že jsme nezištně pomohli živému stvoření v nouzi. Spontánně jsme přitom spolupracovali – a výsledek stál za to. Každá těžká chvíle je nakonec vystřídána okamžikem radosti a pohody. Platí to pro koronavirovou krizi, pro studenty i učitele naší školy. Podobně jako onen ptáček, i my máme šanci dostat se z nejrůznějších šlamastyk nadcházejícího školního roku i dalšího života. Jen budeme-li chtít. Vždyť stačí jen roztáhnout křídla a letět…

A pro začátek: zajděte si nejdříve do knihovny…

BeSt

Ohodnotit článek
Průměrné hodnocení: 4.8

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *