Redaktorky na cestách – Spolu ve Španělsku

Novou sérii prázdninových dobrodružství otevírají svým příspěvkem ze španělského letoviska redaktorky Simča a Nikča

Dnes bychom Vám chtěly povyprávět o našem prázdninovém pobytu ve španělském letovisku Oropesa del Mar. Již na jaře tohoto roku jsme se rozhodly zúčastnit se letního tábora pro teenagery, který každoročně pořádá cestovní kancelář Sindibád. Sehnaly jsme si reference od účastníků z minulých let, a jelikož byly většinou pozitivní, rozhodly jsme se, že to riskneme. I přes to, že jsme nevěděly, do čeho jdeme, obě dvě jsme se těšily.

Konečně se přiblížil odjezd. Jely jsme autobusem, čehož jsme se obě dvě dost bály, ale na druhou stranu jsme si říkaly, že budeme mít více času seznámit se s novými lidmi. Obě dvě jsme se shodly, že to byla nekonečná a únavná cesta, přece jenom 30 hodin není málo, ale viděly i zažily jsme toho více, než kdybychom letěly. Když jsme dorazily na místo, ubytování nás trochu zarazilo, ale bylo blízko moře, což jsme si obě dvě přály.

Později jsme šly poprvé k moři, kde jsme trávily z celého tábora nejvíce času. Všechny pláže byly krásné, ale nám se nejvíce líbilo na skryté pláži, na které bylo i málo lidí. Našly jsme ji vlastně úplnou náhodou, když jsme si všichni půjčili kola nebo dvojkola a projeli si celou Oropesu. Byl to jeden z nejkrásnějších a nejvtipnějších zážitků celého tábora. Řekneme Vám, není to jednoduché řídit dvojkolo, ale každopádně je to dost velká sranda. A poradíme Vám, nejezděte rychle z kopce!

Vedoucí o nás moc velký zájem nejevili, což nám ale samozřejmě nevadilo, stačilo vždy napsat, kde jsme a kdy se vrátíme. Jen nám všem trochu vadilo, že o tom táboře a programu nic nevěděli a byli tam, jako my, poprvé, a tudíž nám moc neporadili. Měli jsme však štěstí na našeho delegáta, který byl úžasný. Naprosto všechno věděl, vždycky nám pomohl a kamkoli nás odvezl. Například do aquaparku, což byl podle nás ten nejlepší zážitek z celého tábora. Nacházelo se zde přibližně 30 tobogánů a volný pád, který jsme si obě dvě zamilovaly. 

Jednoho dne jsme spolu s ostatními měly tu možnost prozkoumat krásu města Valencie. Jeli jsme brzo ráno vlakem, což se nám moc nelíbilo, ale rozhodně to stálo za to. Během jízdy náš delegát vyprávěl o zajímavostech, tradičním jídlu, pití a o spoustě dalšího. Nás obě ale překvapila jedna místní událost, tzv. rajčatová bitva. Věděli jste o tom? Místní lidé tomu říkají La Tomatina a odehrává se poslední víkend v srpnu. Bitva spočívá v tom, že se místní sejdou a každý do každého začne házet rajčaty. Tak to je dobrý, ne :D? A před pár lety po sobě zkoušeli házet dokonce i melouny, ale zrušili to kvůli velkému množství zranění. Umíte si to představit? My tedy moc ne, a proto máme v plánu někdy za pár let se rajčatové bitvy zúčastnit.

Po 2 hodinách cesty jsme dorazili do Oceanogràfic Valencia, kde jsme poznávali mořský svět, ale hlavně jsme se těšili na show s delfíny. Shodli jsme se, že se nám líbila ze všeho nejvíce a je pro nás nádherným zážitkem na celý život. Byla tam také možnost svézt se na kajaku po nádherné křišťálové vodě a to bychom nebyly my, kdybychom to nezkusily. Sice jsme potom byly mokré, protože řídit kajak není moc jednoduché (tedy aspoň pro nás) :D. Když jsme přijeli zpátky do centra Valencia, dostali jsme rozchod a my utíkali nakupovat do Primarku (kam jinam, že? :D).

Abychom to celé shrnuly, tento tábor do Španělska pro nás znamenal hodně. Za ten týden jsme si toho zažily spoustu, dobré i ty špatné chvilky. Musely jsme se dokázat postarat samy o sebe a samy přijít na to, jak vyřešit problémy. Ale i přesto to byl krásný zážitek, díky kterému jsme poznaly spoustu nových přátel.

Simona Krásná, Nikola Stuchlíková