Novopečený spisovatel Jan Tomeš v naší škole
Psalo se 29. dubna roku 2019. Byl prosluněný den, teplo a před školou rozkvétaly sakury. Krásný den sám o sobě… Ještě mnohem lepším jej udělal pan Jan Tomeš, se kterým několik vybraných žáků mělo nezapomenutelnou besedu.
Jan Tomeš
Kvůli velkému počtu zájemců se beseda uskutečnila ve třídě číslo 10, prostor nemohl být vybrán lépe. Byli jsme autorovi mnohem blíže a veškerá konverzace se jevila více přátelsky. Jako když sedíte v kavárně s šálkem čaje nebo čokolády v rukou a klábosíte s kamarádem o všem možném. Bylo by dobré vám pana Jana Tomeše představit. Pan Tomeš je velice milý, sympatický pán v Kristových letech, který se stal 17. dubna 2019 spisovatelem. Nakladatelství Paseka totiž vydalo jeho prvotinu Trny v čase.
O Trny v čase by měli zavadit především ti, kdo se v dětství s chutí ztratili v Sofiině světě a záhady je nepřestaly lákat ani v dospělém věku. Jan Tomeš přichystal literární výlet po celé Evropě i myšlenkových proudech a také ukázal, že mileniálové nemají v hlavě jen avokádo.”
Pokud vás zajímá celá anotace knížky, prosím, klikněte na https://www.paseka.cz/jan-tomes-trny-v-case/produkt-4745/ odkaz vás přesměruje na webové stránky Paseky, kde si knížku můžete i zakoupit.
Zpět k přednášce. Upřímně, nebyla to ani přednáška, opravdu se to spíše jevilo jako přátelské poklábosení. Na úplném začátku nám pan profesor Bendl pana Tomeše představil a poděkoval za to, že k nám zavítal. Poté už o sobě a o knížce povídal sám autor. Dozvěděli jsme se, že Jan Tomeš absolvoval naše gymnázium, založil časopis Heuréka, aby po sobě na škole zanechal nějaký odkaz. Dokonce s tímto časopisem vyhrál celostátní soutěž. Taktéž teď víme, že nedokončil studium bohemistiky a obecné lingvistiky na Univerzitě Karlově v Praze, protože se chtěl osamostatnit, a proto šel pracovat. To nám všem, domnívám se, ukázalo, že titul není jednou z nejdůležitějších věcí v našem životě. A i v dnešní době se bez něj dá život hravě zvládnout. Tedy, ne že bychom jako důkaz neměli některé literáty, o kterých se učíme v hodinách literatury.
Když se nám Jan představil, dostali jsme prostor na pokládání všemožných dotazů týkajících se jak jeho knihy, tak života. Ještě než jsme tak mohli učinit, byla nám řečena podstatná informace… Ten, kdo položí nejlepší otázku, dostane výtisk Trnů v čase, který autor přinesl, abychom do něj mohli nahlédnout, knížku si prolistovat a zhodnotit její grafické zpracování (grafika je naprosto skvostná). I po této zajímavé příležitosti se mnoho zúčastněných zdráhalo pokládat dotazy. Naštěstí se po pár otázkách osmělili a rozhovor mohl naplno začít. Byly položeny otázky knižní – “Proč zrovna Paseka? Jak to funguje, když nakladatelství řekne ANO na váš rukopis? Jak vznikala hlavní postava a vůbec celý příběh? Kolik nakladatelů jste obepsal, než kývla právě Paseka? Vaši oblíbení autoři?” – ale také neknižní, na autorův život – “Kde pracujete a co děláte? Byl váš sen vydat knihu? Jaký je váš další velký sen? Chtěl byste se někdy vrátit na Univerzitu Karlovu a dodělat si titul? Jaký byste byl učitel, zlý nebo hodný” – a mnoho více. Odpovědi jsme dostávali s takovým zaujetím, až to bylo kouzelné. Celý tento rozhovor byl velice kouzelný a čas ubíhal, aniž by si toho někdo všiml.
Celá “beseda” byla krásným důkazem, že mladí lidé se zajímají, že jsou zvídaví a ačkoliv čtení nemusí být jejich silnou stránkou, rozhodně jsou skvělými posluchači, a to právě i o knižních tématech. Na závěr bych chtěla moc poděkovat panu profesorovi Bendlovi za uskutečnění besedy. Panu Tomešovi za to, že přijel s námi přátelsky rozprávět, a též za originální dílo, které zdobí nejednu knihovnu a mysl.
Stačí si správně přát
Jan Tomeš
Karolína Roudná
Administrátor
Jako bývalý třídní Honzy Tomeše (maturant 2005) jsem od něj obdržel Trny v čase s osobním věnováním. Už dlouho se mi nestalo, že bych nějakou knížku takhle „zhltnul“ téměř na jeden zátah a že by mě autor tak vtáhl do děje svého příběhu (naposled jsem to snad zažil u Jonassonova Stoletého staříka). A asi poprvé se mi stalo, že jsem si po dočtení musel knížku dát ve „zrychleném módu“ ještě jednou, abych se nejen ve všech těch spletitých uličkách děje, ale hlavně ve všech těch filosofických směrech trochu lépe zorientoval…Doporučil bych Trny v čase všem potencionálním maturantům ze ZSV. Jsem na svého bývalého studenta pyšný. Apropos – nevynikal jen ve filosofii, ale i v přírodovědných předmětech. V prvním ročníku Přírodovědné ligy dlouho vedl celkové pořadí, než se rozhodl v souvislosti s přípravou na maturitu ze soutěže odstoupit. A dodnes cituji jeho myšlenku, kterou nazývám Tomešovým zákonem: „Fyzika je 10 – 15 základních vzorečků, ze kterých se všechno ostatní dá odvodit.“
Pingback: NÁVRATY #3 - Jan Tomeš | Deník GymNP