V pasti populismu, anebo populismus do pasti ?

V pondělí 2.3. proběhl v učebně č. 40 dvouhodinový seminář na téma V pasti populismu. Přednášejícími byli dva lektoři z Univerzity Karlovy, Bc. Tomáš Bendl a Mgr. Vítek Bořil. Celého semináře se účastnilo 32 žáků (humanitní elita) a jako organizátor náš pan profesor Stanislav Bendl.

• Vyzvedl bych především dokonalou souhru a celkově skvělé doplňování, rozdělení a souměrnou aktivitu obou přednášejících a samozřejmě průběžné zapojování žáků. 
• Velmi se mi líbil zvolený přístup přednášení – neformální, přirozený, zajímavý a informativní zároveň. Přednášející tématu opravdu rozumí a přidávají své vlastní postřehy jako doplněk k výkladu. 

V úvodu jsme si společně definovali pojem populismus a ukázali si pár map a grafů Evropy, kde byly znázorněné jednotlivé státy s mírou populistů a vládnoucími stranami. Bylo velmi zajímavé a ohromně překvapující, kde a do jaké míry se populismus v Evropě vyskytuje. Dále se nám přednášející snažili přiblížit populismus a jeho důsledky na konkrétních případech a situacích, jaké vznikly třeba v Maďarsku, Polsku nebo aktuálně na Slovensku. 

• Hned jsem si vzpomněla na volební kampaň jedné ze stran do parlamentu, kdy do svých hesel zařadila i emoji (smajlíky ze sociálních sítí) právě proto, aby zaujala určitou skupinu obyvatelstva. 
• Populistický politik je vlastně hrozně dobrý herec, který hraje svoji roli opravdu dobře. Snaží se pro lidi dělat „úplně to nejlepší“. Zaměří se zejména na starší populaci, které nabídne například zvýšení důchodů, snížení ceny jízdenky v hromadných dopravních prostředcích a další jiné, pro ně “dobré“ činnosti. Mezi starší populací poté funguje komunikace, tak zvaná JPP (jedna paní povídala), která zajistí, že se spousta dalších lidí dozví, jak je populistický politik “skvělý“. Za tento výkon by si populistický politik zasloužil cenu Oscara, co myslíte?

• 

• 

• 

Ve druhé části přednášky žáky čekala týmová aktivita. Princip byl jednoduchý, a to rozdělit se na 4 skupinky, což bylo za doprovodu pana profesora opravdu snadné (trocha humoru k tak závažnému tématu). Po úspěšném rozdělení následoval debatní souboj 2 stran (populistické kontra demokratické) na daná témata – migrace do ČR a Czexit. Každé skupince tedy byla přiřazena fiktivní politická strana, kterou má v duelu prosadit pro případné voliče (zbylé 2 skupiny). Zkusili jsme si na vlastní kůži, jak je těžké vyvrátit populistovi jeho pravdu a zároveň, jak je jednoduché ohýbat fakta ke svému vlastnímu prospěchu.  První kolo zahájila Kája Roudná, jako mluvčí populistické skupiny, která byla proti přijetí uprchlíků do České republiky. Daniel Kellner poté brilantní, racionální a přitom i emocionálně působivou kontraargumentací dokázal populisty potřít. Druhé kolo zahájil Jan Mitrus v roli populistického politika, jehož místy demagogickou argumentaci přeargumentoval Maxmilián Melichárek v roli svobodného politika hájícího setrvání v ČR. 

– Moc prospěšná aktivita, kde jsme si shrnuli a prakticky ukázali obsah samotného semináře.

–Po debatě zbytek přítomných hlasoval o lepší debatní skupině. 

– Dle mého názoru zde nastal jediný zádrhel, a to, že pokud člověk předem ví, která strana je populistická a která není, tak to značně ovlivní jeho hlasování. Naše hlasování tedy bylo téměř jednohlasné, a to pro nepopulistickou stranu. Trochu to bylo v rozporu s tím, že se musíme naučit, jak populisty poznat… tady jsme to však věděli už předem. To nám v reálném životě nikdo neřekne. Navrhli jsme Tomášovi a Vítkovi, že by více prospělo, kdyby nikdo nevěděl, která skupina je která. Oba tento návrh s radostí přijali a říkali, že do příště svůj postup změní.

-Bylo příjemné si znovu zadebatovat a hrát si na populistickou stranu byla zábava. Za mě je praktická zkušenost, tedy pro někoho debata proti populistům a pro někoho debata za populisty, nejlepší možný způsob výuky.

– Nejvíce přínosná mi připadala závěrečná debata. Ačkoli jsem se do ní přespříliš nezapojila, bylo příjemné vyslechnout své spolužáky a přiučit se od nich nějakým argumentačním trikům.

-Ve zkratce považuji toto téma za podstatné, protože se s ním setkáváme v běžném životě a zároveň nás učí, jak se nenechat obalamutit prázdnými slovy.

Na úplný závěr akce již jenom lektoři provedli shrnutí jak debaty, tak celého tématu populismu. Byli velice spokojeni. Stejně tak i naši studenti. Zde jsou některá jejich zpětná hodnocení:

• Přála bych si víc takových přednášek.
• Přednáška na téma populismus, které jsem se zúčastnila, byla nejspíš jedna z nejlepších, na kterých jsem kdy byla. Myšleno celkově přednášky, nikoli téma. Jedním z důvodů je, že jsem se od začátku do konce bavila. Přednáška neměla hluchá místa, u kterých bych si říkala něco ve smyslu: „Proboha, ať už to skončí“. Což je dle mého názoru osvěžující. Abych byla upřímná, přednášky jsem se zprvu bála, protože jsem o populismu nevěděla téměř nic, hanba mi, jen definici. 
• Děkuji přednášejícím, berou v potaz fakt, že nestojí před třídou expertů a některé (i triviální) termíny po vyslovení vysvětlí. Díky. Nešlo totiž primárně o obsah, který si nedovolím hodnotit, ale i o povahu přednášejících. Díky přátelské rovině, do níž byla přednáška zasazena, dokázalo být 90 minut snesitelných a zajímavých.
• Těší mě, že jako žák gymnázia mám možnost navštívit semináře/přednášky tohoto typu. Konkrétně tato pondělní je velmi povedená, protože dokáže vysvětlit a účastníkovi přiblížit oč jde, ukázat a dokázat tvrzení na konkrétních případech. 
• Myslím si, že mohu mluvit za víc lidí, když řeknu, že beseda byla informativní a dobře zpracovaná. Já jsem hlavně rád, že vůbec beseda proběhla a že nám byla poskytnuta možnost debaty. Zejména kvůli tomu, že systém, který velmi rád kritizuji, napravíme jedině skrz edukaci mládeže.
• Toto téma by mělo být objasněno co nejvíce lidem, tím pádem oceňuji nápad šíření pomocí sociálních sítí, kde i malé útržky informací budou mít velký dopad. 
• Pokud jsou prostředky a čas, zkusila bych využít i Instagram a rozjet osvětovou kampaň hlavně tam. Téma by si zasloužilo mnohonásobnější pozornost!
• Vadila mi na tom snad jedna jediná věc, a to, že to nebylo pro všechny. Největší přínos a význam by to mělo pro ty, které to vlastně „nezajímá“. 
• S jednou myšlenkou nás ale odcházelo víc: „Tohle by měli slyšet všichni“ (ne jen humanisté a ti, kteří se o danou problematiku zajímají).  
• Mě osobně tato beseda nepřinesla příliš nového z informačního hlediska, za to mi však dodala patřičnou motivaci a sebejistotu v boji s lidmi, kteří nám, mladým lidem, chtějí ubírat svobod, jichž jsme zatím sotva stihli plně využít.
• Co ale naproti jiným přednáškám přibylo? Pocit po přednášce. Pocit, když jsme místnost opustili. To nadšení nevyprchalo hned, začali jsme debatovat mezi sebou a bylo znát, že odcházíme alespoň trochu poznamenaní. Možná to bylo tím, že přednáška všechny nadchla, možná to bylo tím, že jsme byli zapojeni a akci jsme jen neproseděli, naopak, prožili!
• Nejenže to byla přednáška důležitá především pro naši budoucnost, byla ale také pojata tak, aby tento pojem pochopil úplně každý z nás. Nikdy předtím jsem neslyšela termín populismus, možná proto, že jsem se o politiku vůbec nezajímala. Po této přednášce ale vím, že se budu politice více věnovat, jelikož budoucnost bude záviset především na mojí generaci a bude jen na nás, jak to v tom našem malém státě povedeme.
• Je skvělé, že mě přednáška donutila rovnou na místě přemýšlet o tématu a aplikovat ho na světové dění. Zároveň jsem si díky tomu odnesla nepřeberné množství informací nejen v rámci populismu, nad kterými ještě musím popřemýšlet. Rozhodně hodlám nabyté vědomosti aplikovat! Což je asi to nejdůležitější…

Ano, teď už jen nabyté znalosti převést do praxe. Abychom neuvízli v pasti populismus, nýbrž dokázali polapit populismus do pasti naší připravenosti na něj…!!!

(z individuální reflexe účastníků (2.G – Hajzlerová, Mašková, 3.G – Braunová, Neumanová, Ponikelská, Petrová, Pěničková, VII – Melichárek, 4.G – Hlaváček, Dubinová, Kellner, Mejvald, Roudná, Vojtková) do podoby kolektivní reportážní koláže uspořádal PaedDr. Stanislav Bendl)