Vincenc – recenze s prvky reportáže a eseje

Ve středu 20.2. 2019 jsme v rámci našeho divadelního předplatného zhlédli v Klicperově divadle v HK pozoruhodnou divadelní inscenaci.

Místo původně plánovaných Bratří Karamazovových šlo o úspěšnou hru současného britského dramatika Torbena Bettse Vincenc, v níž se pod režijní taktovkou Petra Štindla blýskli skvělými výkony čtyři velice přesvědčiví herci. V jejich pojetí divadelní představení zobrazuje mnohé kontrasty soudobého světa.

Kontrasty prostředí a osob: intelektuálská a poněkud snobská dvojice Oliver a Emily, se mj. i z ekonomických důvodů přestěhuje z anglické metropole na sever. Neomarxistka, velká pozérka a až neomalená hlasatelka krutých pravd Emily (působivá Natálie Řehořová) předpokládá, že „mezi skutečnejma lidma“ jim bude lépe a snáze vyrostou jejich děti. Reprezentanty těchto „skutečných lidí“ se poté stanou jejich sousedé z vedlejšího domu.

Kontrast názorů a životního stylu: dochází k světonázorovému střetání mezi zástupci „londýnské kavárny“ a venkovských buranů vzývajících fotbal a hltajících plechovkové pivo. Oproti tomu pokrytecká, údajně nealkoholická hostitelská dvojice je schopna se v dalším vývoje děje „upravit pod obraz“ vínem.. Paradoxně těmi, kteří více přitáhnou sympatie diváků (a současně i nejvíc na vzniklé vztahy doplatí), jsou domorodci: tlustý a užvaněný Alan (neodolatelný Jan Vápeník) a místní královna krásy Dawn (Kamila Sedlárová získala za tuto roli na 18. ročníku Grand festivalu smíchu v Pardubicích cenu za nejlepší ženský herecký výkon). Důležitou roli jakéhosi katalyzátoru děje sehrává bezzásadový oportunista Oliver (výrazově přesný Jiří Zapletal), jenž tajně zabíjí Alanova milovaného kocoura Vincenta a svede Dawn (nikoli bez následků).

Kontrast politický a ekonomický: spor bohatých, kteří ve svém liberalismu neuzavírají manželství (ač spolu mají dítě), paradoxně volí spíše Blairovy labouristy (Oliver) či dokonce předvádí názory salonních komunistů a ekologických aktivistů (až fanatická Emily), a chudých, kteří však milují svou zemi, její hodnoty a tradice, obdivují britskou armádu jako ochránkyni tradičních hodnot (venkovští manželé).   

Kontrast chápání umění: Emily, která svými obrazy připomíná tradici avantgardy a Jacksona Pollocka, krutě zkritizuje naivní Allanovy obrázky kocoura Vincence a přiměje jej následně ukončit jeho malířské snahy (připravi jej o jeho ideály a životní sen). „Já jsem vážně nejšťastnější, víš co, když se zavřu nahoře, navlíknu si zástěru a prostě to nechám běžet, popustím uzdu fantazii a samozřejmě Vincence maluju podle fotky, protože kocour ti většinou nebude jen tak hodinu pózovat..“

Kontrast lásky: podobně jako Emily Allana připraví i cynický Oliver rozdychtěnou Dawn o vysněnou iluzi velké lásky a kýžené změny jejího nudného života. Toto zklamání  znásobené smrtí jejího milovaného syna ve válce na Falklandech ji přivádí až do blázince.

Kontrast hudební: autoři hudební úpravy nám dokázali předvést asi sedmatřicet různých variant starého skotského lidového songu My Bonnie Lies Over the Ocean..

Kontrast žánrů: značná část divadelní hry se tvář jako komedie, avšak finále nás jednoznačně upozorňuje na fakt, že Torben Betts záměrně navazuje na divadelní pojetí svého krajana, nejlepšího dramatika všech dob, Williame Shakespeara.  Vždyť život sám nikdy není jenom tragédie, nebo komedie, nýbrž obojí současně…

• 

• 

• 

• 

P.S. O této pravdě nás nejlépe poučila cesta domů, když se řidiči našeho autobusu podařilo urazit zpětné zrcátko vedlejšího auta a my pak museli strávit hodinu času na přístavném parkovišti v Hradci sepisováním okolností nehody a dohadováním, zda volat či nevolat Policii ČR…

• 

• 

• 

P.P.S..Celá hra se v originále nazývá Invincible, což může znamenat Neporazitelný, či také Neochvějný. Stejně se ale jmenovala též britská letadlová loď ve válce o Falklandy, podle které Alan pojmenoval svého kocoura. .. Co za člověka si pojmenuje mazlíčka po letadlový lodi?¨Jací jsme to vlastně lidi?

BeSt